O co byl ale tenhle trailík kratší, o to byl náročnější. Pořadatelům se opravdu podařilo najít v parku a zahradách kolem Petřína pěšinky, seběhy a výběhy, abychom si připadali jako v lesním terénu. Tady to bylo navíc okořeněné o schody. Nejvíc práce mi daly prudké seběhy po startu, kde bylo hodně těsno. Pak seběhy schodů, když každý byl jinak dlouhý. Pak výběh schodů, kde jsem přes kšilt neviděla, kde to vůbec končí. S jazykem na vestě jsem lítala pořád nahoru a dolů a na avizované úchvatné výhledy jsem se musela vyloženě donutit podívat. A to pouze v prvním kole. Jinak jsem musela koukat hlavně pod nohy, abych neskončila jako jeden nebožák, který stále ve snaze někoho předběhnout a vybírat co nejrychleji prudké zatáčky, končil mimo cestu. Říkala jsem si, jak dlouho ho to bude bavit, než se přizabije. Nakonec ho to asi dost vyčerpalo, protože doběhl nějakých 12 minut po mě. Naštěstí živý.
Tady na fotce to nejsem já (bohužel, protože já tuto pasáž šla), ale jen ukázka, že to strmé a v terénu, opravdu bylo :)
Foto: Salomon Trail Running Cup (ofic.) |
Na konci prvního kola jsem horko těžko v jednom kopci předběhla paní v červeném triku, která mi přišla, že by mohla být ve stejné kategorii jako já. To mě samozřejmě nakoplo, takže jsem do druhého kola vbíhala s tím, že půjdu co to dá. Na ohlížení se nebyl čas a prostor, ale až do posledního kopce, který se pak táhl 2 km do cíle, jsem periferním viděním v zatáčkách žádné červené triko neviděla. Ale pak tam najednou bylo a pěkně mě vydráždilo. Stal se ze mě býk, co utíká před červeným praporkem. Zatla jsem se a nechtěla se nechat předběhnout. Takový kousnutí se, mě nepotkává tak často. Většinou se peru s trasou, se sebou, ale když mě soupeř předbíhá a mně už to prostě rychleji nejde, řeknu si, že je zkrátka lepší a dál se s ním nehoním. Teď mi ale bylo líto nechat se před cílem předběhnout, navíc když jsem před sebou moc ženských neviděla. A tak jsem stoupala, supěla, funěla, hekala, i nahlas a bylo mi to jedno, xicht totálně sešklebenej a bylo mi to jedno... Do cíle jsem přiběhla o 4 sekundy dřív, než můj toreador a zaplavila mě vlna štěstí. Paní jsem poblahopřála a poděkovala za skvělý závod. Doběhly jsme celkově na 9. a 10. místě v ženách, já 2. v kategorii a paní taky 2. v kategorii :) Kdybych věděla, že běží za jinou kategorii, tak bych se tak nehnala :D
Na tomto závodě se ale vyplatilo pohnout kostrou, protože udělátko na pití na ruku od Salomonu už chci delší dobu, ale vždycky mě odradí ta tisícovka. Buff se hodí vždycky a koláč byl vynikající :)
Po závodě jsme se šli ještě "vyklusat" na bruslích na cyklostezku do Tróji. Krásný sobotní výlet ... a mně už zase plně pohltily prázdniny :)
Renčo, gratuluji k pěknému výkonu - bedna potěší :-) Ať ti to běhá :-)
OdpovědětVymazatDíky moc! :) Jo, tentokrát byla bedna vydřená :) Ale už se těším zase do terénu :) Měj se krásně!
VymazatRikala jsem si, jestli pobezis.... Takze gratulace a krasny prazdniny! April.
OdpovědětVymazatJojo, toto mě lákalo hodně :) Další city trail bude za pár dní v Budapešti, ale ten si udělám ve vlastní režii ;-) Ať žijou prázdniny!
VymazatTy jsi fakt ďábel :o)
OdpovědětVymazatJá? Takovej andílek?? :D
VymazatCo Ty všechno nestihneš :-) Ale jinak samozřejmě gratulace. Pak sem prosím hoď alespoň nějakou minirecenzi na to udělátko na ruku, vypadá zajímavě.
OdpovědětVymazatJiřík
Děkuji Jiříku. Jakmile vyzkouším, hodím recenzi, fotky. Dobrý nápad.
Vymazat...a 1. závod je tréninkem na druhý, druhý na třetí ...a ten byl nejlepší!
OdpovědětVymazatBlahopřejeme ze Štěpánkovic!
PS: Díky za skvělé vafle,kafe,pivko a pokec!