Předloni jsme
byli na Helgolandu fotit. Bylo to týden poté, co se tam běžel maraton a pamatuji se, jak nás to mrzelo. Letos jsme vybrali jediný možný termín a hle! zrovna se tam běží maraton. Samozřejmě nám to nikdo nevěřil, ale je to tak, byla to náhoda :)
 |
| ty tečičky na povrchu útesu, jsou lidi |
Maraton na Helgolandu znamená 5x oběhnout ostrov a to ještě po té nejdelší možné trase, tedy přes všechna mola, 5x vyběhnout na útes a zase z něj seběhnout. Bojovat s všudypřítomným větrem, obdivovat tereje - největší mořské ptáky severní polokoule - a nenechat se jimi posrat, kochat se výhledem na moře, užívat si fandění ostrovanů, pro které je to jedna z mála akcí, konaných na tomto osamoceném kousku země.
 |
| vášnivý organizátor |
Protože jsme si ubytování sháněli na poslední chvíli a kapacita je zde omezená, bydleli jsme na sousedním, ještě menším ostrově, Dune. Právě tady se vyvalují tuleni, a dá se k nim dostat opravdu blízko, čímž se tento ostrůvek stává velmi atraktivním :)
 |
| Natka šla popřát tuleňům dobré ráno :) |
Dune je písečný ostrov, takže na proběhnutí se před maratonem, nám stačilo ostrov jednou oběhnout a měli jsme toho dost :)
 |
| kýč jak bič |
Pro severní moře je také kromě silného větru typické rychlé střídání počasí. A tak běh za západu slunce, vystřídalo probuzení se do lijáku. Bylo mi z toho smutno ... chtěla jsem se kochat a ne bojovat s deštěm. Na to jsou jiné závody. U moře má být pěkně :)
 |
| o dramatické nebe zde není nouze |
Odkojeni frontami na registraci, frontami na úschovnu, frontami na záchod, odjeli jsme na start hodinu předem. K našemu překvapení tam nikdo nebyl. Když se nikdo nedostavil ani půl hodiny před závodem, připadali jsme si jak Hujerovi, co se nemůžou dočkat. Tak čtvrt hodiny před závodem přišlo pár lidí odložit věci do prázdné šatny. To nás taky mohlo napadnout, že při velikosti ostrova, to měl z hotelu nebo domu každý na start co by kamenem dohodil. Ze startovky se taky dalo vyčíst, že jsme s Davidem jediní mimoněmečtí účastníci. Státní příslušnost tam ale uvedena nebyla a tak mě docela bavilo, jak si mě na startu nenápadně obcházejí a snaží se rozluštit české nápisy na triku. Nikdo se ale přímo nezeptal, odkud jsme :)
 |
| odpočinková pasáž dole u móře |
První kolo se neslo ve znamení lijáku. Když jsem vybíhala na útes, tak jsem si říkala, že dnes to zadarmo nebude. Totálně mokrá, všechno přilepený tak, že jsem měla pocit, že jsem nahá.
Druhé kolo už nepršelo, nastavila jsem autopilota na pocitově příjemné tempo. Nicméně jsem si všimla, že oproti prvnímu kolu se mi David dost vzdaluje a tak jsem si řekla, že na flákání je času dost a trochu jsem do toho šlápla.
Ve třetím kole začalo hrozně foukat. Nahoře na útesu foukalo 15m/s, což je poměrně hodně a člověk aby se proti větru pohyboval vpřed, musel se naklonit do ostrého úhlu a nohama zabírat tak, jako by měl na páse zapnutu nejtěžší zátěž. Tak jak jsem si myslela, že se budu nahoře na útesu kochat, tak jsem byla ráda, že se tam vůbec pohybuju, že mě to nesfoukne do moře a že udržím nohy ve větru tak, že nebudu sama sebe podkopávat.
 |
| vítr, vítr, vítr ... a občerstvení na každém kroku |
Čtvrté kolo jsem celé myslela na to, jak zase budu muset nahoru do toho větru. V pátém kole mi přišlo, že už je nejmíň vichřice. A to když se do mě vítr opřel zezadu v době, kdy jsem se jala sbíhat schůdky. Byl z toho nechtěný přelet nad schody, za který jsem si zasloužila nezasloužený potlesk :D
 |
| kochací pasáž, vpravo terejové |
Celou dobu nás městečkem provázela úžasná atmosféra. Fandili děti, babičky, turisté, všichni. Každé proběhnutí cílem jsem si užila aplaus, to když moderátor oznámil, že právě běží Renata Proseko aus der Tschechische Republik. Atrakce :)))
Atrakce doběhla za 3:55:01 na druhém místě v kategorii Senniorinnen W40 :)
 |
| v cíli, s krásnou medailí |
Co mě zaujalo, byla disciplinovanost běžců. Žádné občerstvovačky, kde člověk šlape po kelímcích a klouže na slupkách banánů .. tady za každou občerstvovačkou - a bylo jich oficiálně 5 na 8 km, neoficiálně nabízel kdeco kdokoliv - byly pytle a do těch každý hodil svůj kelímek a odpadek. Nádhera.
Večer bylo vyhlášení výsledků. Opět jsme chybovali. Jsme zvyklí, že na večerní vyhlášení přijdou většinou jen vyhlašovaní a tak jsme si dali na čas. Přišli jsme do přeplněné haly, kde nebylo místo ani na stání, natož k sednutí. Byl zde celý ostrov :) Stihli jsme ale odjet dřív, než se začlo v rytmu jodlovačky pohupovat. Mohl to být sice další silný zážitek, ale ten už jsme si nechali ujít :) Není všem dnům konec ... :)
