Salomon Wings na cestě přes vodopády :) |
Co mě přesvědčilo a co se mi na cestě potvrdilo:
* Při balení jsem převažovala veškeré vybavení na gramy. Dokonce jsem si převažovala i spodní prádlo a brala to nejlehčí. Ono když se máte vláčet se vším spaním, jídlem a oblečením, každý ušetřený gram se počítá :) A moje dvě trailové tenisky váží 650g, tedy stejně, co jedna pohorka. Pokud platí, že 1 libra na nohách rovná se 5 liber na zádech, tak jsem si ušetřila něco přes 3 kila.
A to nemluvím o váze, když se boty nacucnou vodou. Čemuž se v upršeném Norsku většinou nevyhnete.
Mohu potvrdit, že na konci dne, kdy jinak člověk sotva nohy vláčí a první co kromě batohu sundává jsou těžké pohorky, jsem měla stále pocit lehkých nohou.
* Easy in, easy out - bavíme se o vodě. Handargervidda je podmáčenou náhorní planinou, kde se brodí mnoho říček a řek, kde na pohled krásné zelené mechy jsou zrádným maskováním močálů, kde vám nesčetněkrát za den uvízne noha až po kotníky ve vodě a kde se přechází mnoho sněhových polí. Vodě se zkrátka nevyhnete. A nepomůže se zouvat před broděním a balancovat bosky přes kameny s pohorkama v ruce. Za ten den přece jen něco do boty nateče, ale přes membránu už nevyteče. Noha je pak celý den ve vlhku. Když máte na nohou textilní tenisky bez membrány, procházíte přes řeky v botách, neobcházíte každou "kaluž", protože tak jak voda lehce do boty nateče, tak zase vyteče ven. Chvíli čvachtáte, ale pak se noha chůzí zahřívá a přirozeně začne botu zevnitř vysoušet. Z venku jí pomáhá vítr. Toto dobře funguje, dokud nešlápnete znovu do vody :) Takže mně to moc nefungovalo :) Než bota stačila uschnout, znovu jsem ji namočila. Nicméně pokud bych šla jiným, méně vodnatým terénem, měla bych nohy brzy v suchu.
* Pokud se vám zadaří a dostanete se ke zdroji tepla, pak trailovou tenisku vysušíte poměrně rychle. Goretexová pohorka nejen že se suší obtížně, ale po vysušení se z ní stává nepoddajná tvrdá bota, ve které chůze nemá s komfortem moc společného. Když jsme se na některou noc dostali do chaty, naše tenisky byly ráno oproti tvrdým pohorkám měkké papučky :)
* Pohorky lidé často volí hlavně kvůli stabilitě v kotníku. Když máte na zádech 15-20 kilo, přece jen je zátěž pro kotníky v kamenitém terénu mnohem vyšší. Za sebe mohu říct, že víc sázím na zpevnění vlastního kotníku než na spolehání se na to, že mi jej zpevní bota. Častým během po lesní stezkách, mimo cesty nebo přes zledovatělý povrch si troufnu říct, že mám kotníky na zátěž dostatečně navyklé. Dávám si pozor, kam a jak došlapuji. Naopak vím o lidech, kteří nedávali takový pozor na terén, spoléhali na pohorku, která přejde všechno a ta jim pak při špatném došlapu sice podržela kotník, ale odneslo to koleno.
Za 5 dní celodenní chůze po technicky náročném terénu jsem necítila v kotnících únavu.
Co nefunguje:
* Na rozdíl od pohorek není trailová bota tolik stabilní na sněhu nebo zledovatělém povrchu. Když jsme šli přes nakloněný ledovec, který se svažoval přímo do ledovcového jezera, v teniskách jsem nebyla schopná boty hranou do ledovce zasekávat. Navíc bez hůlek, které by pomohly stabilizovat, jsem měla docela nahnáno. Nakonec jsme museli přejít přes asi dvacítku menších či větších sněhových polí, což v teniskách bylo někdy dost "o hubu".
* Celá tato teorie využití trailových tenisek pro hiking funguje do nějakých +5°C. Pokud je teplota nižší, fouká a vy máte na nohách mokré studené tenisky, tak musíte buď pořád chodit nebo jak se zastavíte, tak vám nohy rychle promrznou.
Byl to risk, vzít si s sebou na přechod Handargerviddy jen jedny boty a to tenisky :) ale navzdory pár negativním momentům jsem celý tento pokus vyhodnotila jako úspěšný :) Je to čistě moje osobní zkušenost, kterou nechci nikomu podsouvat a pokud máte podobnou nebo třeba úplně opačnou, prosím podělte se :)
Jinak se budu samozřejmě
rozhodovat, když půjdu na túru po českých kopcích nebo po suťovišťích velehor. Ale teď už aspoň vím, co všechno se dá přejít v trailových teniskách :)