Běhání po Budapešti

První dny prázdnin trávím v Budapešti. Nezavedla mě sem tentokrát cestovatelská touha, nýbrž Natálčiny závody. Do kufru si balím i běžeckou výbavičku a už se těším, jak budu běhat po nových trasách. Bazén je totiž na Margitině ostrově, což je relaxační zóna na Dunaji a my máme poblíž i ubytování.

Hned první den vstáváme s Davidem a Annette, která nás bude doprovázet na longboardu, v sedm ráno a vydáváme se směrem k řece. Krásná stezka po břehu Dunaje nás ale láká víc, než přeběh na ostrov.

Po levé straně obdivuji nádhernou budovu parlamentu, vpravo se nad námi tyčí rybářská bašta a hradní komplex. Krásné kulisy. Škoda jen, že je takové vedro. Už v sedm ráno je 25 stupňů a podivné dusno, které mi dovolí jen opravdu lehký klus. Ale nijak mi to vlastně ani nevadí. Nasávám atmosféru jiného města, koukám po okolí, dávám si pozor na cyklisty, kteří tady jezdí často mezi lidmi a často nebezpečně rychle a taky po očku pozoruji Annette, která si užívá svoji jízdu po prázdné, rovné a hladké stezce. Jsme ve velkoměstě, takže i když běžíme podél řeky, žádné malé rybářské lodičky a vytahování sítí s rybami, se nekoná. Ale jezdí tu už od rána velké výletní lodě, plné turistů. Celkový dojem trochu kazí všudypřítomní bezdomovci. Na každé druhé lavičce podél cesty někdo leží a vůbec se jich po Budapešti pohybuje překvapivě hodně. Taky čistota trochu zaostává. Koše jsou často přeplněné, ulice se zřejmě vůbec nezametají, prostě nepořádek tady moc neřeší. To neplatí ale o památkách a jejich bezprostředním okolí. Ale tam si zaběhneme jindy ....

Teď přibíháme k řetězovému mostu, ale zpátky se nám nikomu ještě nechce, tak běžíme dál. Míjíme jedno molo za druhým. Město se začíná probouzet a provoz na cyklostezce houstne. Taky je čím dál víc teplo. Otáčíme se a běžíme zpět k ostrovu. Bylo to jen něco přes pět kilometrů. Doma bych se to číslo pomalu styděla zapsat do tréninkového deníku, ale tady to má jiný rozměr. Je to prostě úplně jiných, neopakovatelných, 5 kilometrů.