Aprílový maraton

Název závodu vskutku aprílový. Žádných 42,195 nýbrž 6,3 km. V pořadí můj třetí krátký závod v tomto měsíci.  Začíná to být rutina ;) - dvacku na lístek, 40 na startovné, telefon, dva klíče a hurá na závod. Tentokrát jde se mnou i David. Je to jeho premiéra - nejkratší závod v životě. Taky se na něj důkladně připravil. Večer 6 pivek a Tullamorka na zapití výhry brněnské Komety. Ráno zdržuje, v naději, že nestihneme vlak. Ale to se panáček plete :) Na vlak jsme doklusali včas. Cestou poslouchám něco o tom, jaký to bude trapas, až se na tak krátkém závodě pozvrací :)

U registrace se potkáváme s holkama z Báječných žen v běhu a když se David registruje, dřív než stihne nahlásit oddíl, diktujeme pořadateli "Báječná menšina" ... a on to tam skutečně napíše :)

Na startu se vůbec necítím, že bych měla dnes běžet rychle. Tento pocit mě drží celý závod, kromě seběhů z kopce :) Je jich tu celkem dost, na tak krátké trase. Z těch tří závodů se mi ale dnes běží nejlíp. Kupodivu doma z Garmina zjišťuji, že i nejrychleji. 5:07 na kilák v terénu, je na mě slušný výkon. Mám z toho radost.

ďábelsky vysmátá :)

V cíli jdu pokecat s Kamilem, který doběhl celkově jako druhý a když se dozví, že zpátky domů do Brna s Davidem běžíme, chce se přidat. Upozorňuji ho, že ale běžíme pomalu, nicméně mě ujišťuje, že se stejně potřebuje vyklusat. Potíž je v tom, že Kamil klusá tempem 4:30/km. Tajně si přeju, aby místo čajů, které vyhrál, dostal do batůžku nálož cihel :)
Po vyhlášení vítězů vybíháme. Je to do kopce a tak takticky kladu otevřené otázky, abych nemusela moc mluvit. Protijdoucím se musí naskytovat moc pěkný obrázek. Jeden lehkonohý běžec a vedle něj dva rudí soptíci. Naštěstí do Brna je to pak pořád mírně z kopce a tak se nakonec dostáváme pěkně do tempa a podle průměrné rychlosti 5:18/km na necelých 11 km se tak pro mě tento pozávodní výklus stává dnešním druhým závodem. Holt není nad kvalitní trénink :)