Propršený závod

Loni jsme byli na tomto závodě  moc spokojeni. Domácí atmosféra, v cíli gulášek s pěti, a na památku triko přímo potištěné startovním číslem. Letos se běží ve směru Hodonín - Skalica a má být špatné počasí. Hned po příjezdu do Skalice nás taky profukuje ledový vítr. David, Vlado a Peter nasedají do autobusu, který sváží závodníky na start. Já mezi nimi letos bohužel nejsem, ale budu fotograf a podpůrný tým v jedné osobě. Po tom co kluci odjeli, mám 2.5 hodiny volno, než se tu objeví první závodníci.

Várnice plná svařáčku čeká na první závodníky

Procházím se po Skalici, ale za chvíli se do mě dává zima a zbaběle mizím v hlubinách nákupního centra. Venku mezitím začalo pršet. Kdybych byla na startu, tak mi to snad vadí míň, než teď, když chci fotit. A taky to s fotkama dopadlo špatně. Nevím, proč mě nenapadlo vzít si clonu. Jak jsem pořád šmudlala sklo objektivu, tak je ostrá snad každá desátá. Navíc mě neuvěřitelně zábly prsty.

Peter s radostí vbíhá do cíle :)

Naštěstí radost kluků v cíli mě zahřála :) A svařáček ještě víc :)

Teď už je to legrace :)

Kluci si pak dali ještě lokše s pečienkou. Kdybych věděla, že pečien jsou to játra, tak si dám taky, ale myslela jsem, že je to pečeně :) Nikdy jsem totiž neviděla bramborové placky s játry, tak mě to ani nenapadlo :)

Cestou zpět do Brna nás ještě jeden běžec požádal o svezení do Hodonína. Příjemně jsme povykládali. Pán byl nakonec organizátor běžecký závodů ve Zlíně, tak jsem slíbili, že na nějaký určitě přijedeme.

Dnes jsme sice děsně promrzli, v cíli byla místo guláše studená bageta a čísla na triku tentokrát nebyla vytištěná, ale atmosféra zůstala lidová a to je ta hlavní vzpomínka, která v člověku po závodě zůstane.