Minulý týden se v práci běžela kvalifikace na půlmaraton. Při pročítání loňských zápisků, jak jsme podcenili pití, počasí, vzdálenost, prostě všechno, mě napadlo, že bych letos mohla klukům dělat mobilní občerstvovačku. Vzala jsem kolegyňku a vyrazily jsme obtěžkány lahvičkami s pitím a zásobou energetických povzbuzovadel opačným směrem, naproti našim běžcům. Jak jsme se pak dozvěděly, víc než naše občerstvení je povzbudilo to, že nás vůbec cestou potkali :) Zatímco oni běželi 14km, my dvě si to trochu zkrátily, ale i tak to pro moji kamarádku byla první uběhnutá desítka. Sláva :) Pak jsem byla ještě po práci bruslit a domů jsem sotva dolezla.
Minulý týden jsem taky byla na badmintonu s naším babincem, což normálně považuji spíš za společenskou akci, ale teď, když si měřím tep, vidím, že to zas takové plážové pinkání není. Dokonce jsem měla druhý den dost namoženou pravou ruku a nějaké neznámé svaly kolem žeber.V neděli jsme pak vyrazili s kamarády na běžky. Na trase byl jeden smolný kopeček, který prověřil mé běžecko-sjezdařské schopnosti. Poprvé jsem spadla těsně vedle hromádky od psa a podruhé o kousek dál, jsem zajela do hlubokého sněhu a ze svahu pak brzdila rypáčkem. Ještě že jsem jela poslední a nikdo mě neviděl.
Tento týden byl hodně pracovní. Přijela mi kolegyně z Izraele a protože taky běhá, vzala jsem ji na běhátko do fitka (venku by mi zmrzla) a zabila tak dvě mouchy jednou ranou. Ona měla na večer zábavu a já jsem si bezvadně zaposilovala.
Jak to tak v ty hodně pracovní dny bývá, člověk moc jídlu nedá. A tak se v úterý stalo, že jsem snědla za celý den jen jeden rohlík a aniž bych si to uvědomila, oblékla jsem se večer do běžeckého a hurá pročistit hlavu. Až po cestě mi došlo, jak moc mi kručí v břiše. Po třech kilometrech se mi stalo něco, co zatím znám jen z vyprávění. Stav na omdlení, nohy mě sotva držely, naprostá slabost. Cesta domů byla jako ve snu, vůbec jsem nevnímala kam šlapu, jen jsem se snažila stereotypně udržet tempo. Doma jsem do sebe třesoucí se rukou nalila dva talíře polévky (proč jen jsem si ji nevzala před během?) a po sprše jsem se cpala vším, co mi přišlo pod ruku. Přecházelo to kupodivu docela pomalu. Nicméně od teď mám v kapsičce bundy dvě kulaté věci. Dvacetikorunu a energetickou tabletu.
Žádné komentáře:
Okomentovat