Hurááá

Mám strašnou radost. Nejraději bych běhala po bytě a křičela hurá ... což jsem taky chvíli k potěše rodiny dělala :-) Po konzultaci se svým kardiologem a po objasnění mého strategického a taktického plánu jsem totiž pana doktora doslova dotlačila k tomu, aby mi sám doporučil běhat po horách :-) Aspoň na něco mi ty soft skills školení jsou :-) Je to prosté: do kopce půjdu a budu si hlídat tepovku a z kopce můžu běžet ostošest, tam tep nad 150 nevytočím. Tedy mohla bych, ale to bych musela sprintovat a to u dlouhých tras určitě nebudu.
No co jsem udělala jako první ... místo abych rychle vyběhla do lesa, sedla jsem k počítači a sjížděla závody. To už jsem sice panu doktorovi neříkala, ale já se budu určitě hlídat. Slibuju! :-)
Závodů je plno, ale najít v našem kalendáři volný víkend, to je fuška. Manžel a parťák v jedné osobě některé víkendy studuje, do toho dcera mívá závody, které si nechceme nechat ujít.  Nakonec jsme se rozhodli pro červen a 2. závod Horské výzvy, tentokrát na Šumavě. Opět jsem si prožila ten příjemný rituál, když se člověk registruje na závod. Pečlivě vepíšete údaje až po kolonku "název týmu". Hodinu vymýšlíte název týmu a pak se s nepopsatelným pocitem kocháte svým jménem na soupisce. Nebo aspoň tak to mám já. A taky pak ještě projíždím všechna ta přihlášená jména, jestli tam nenajdu nějakého známého. Jak já se těším!

Letos snad přibyde další do sbírky :-)

Jinak minulý týden jsem prostonala s rýmičkou, ale tento už zase makám. V pondělí posilka, včera běh, dneska plavání. Teď do toho konečně šlápnu. Nic naplat. Motivace závodů je u mě pořád silnější než motivace dobrého zdraví.