Honba za atomem

Každý rok jezdíme na takové rodinné setkání přátel do Biskupic u Hrotovic. A taky u Dukovan. Každý rok to večer tak přeženu s vínem, že druhý den léčím kocovinku. Místo sportu, sportovce fotím :) Letos jsem kupodivu tento problém neřešila (asi díky pravidelnému tréninku pitného režimu) a byla jsem schopna vyběhnout. No a kam jinam, než k elektrárně do Dukovan. Povídačkám o 15ti kilometrech vzdušnou čarou jsem nevěřila, na mapě to tak nevypadalo. Vydali jsme se nakonec tři. Ale jen jeden - já - měl s sebou vodu a  kousek žvance.

magnet v krajině

Prvních pár kilometrů jsme magické komíny v krajině neviděli. Zato jsme v lese narazili na kontrolu. Klasická kontrola - dvojice mladých lidí v zářivých vestách seděla na rybářských židličkách na rozcestí. Nedalo mi to a zeptala jsem se, co že tady kontrolují. A on se zrovna konal Koloběh. 100 kiláků dvojic běžmo/kolmo. Těšila jsem se, že budeme cestou potkávat závodníky, zdravit je a fandit jim, ale dlouho se tak nestalo.

nikde ani živáčka, natož závodníka

 Cesta ubíhala a zanedlouho na nás vykoukly komíny. Musím říct,  že na mě působí jako magnet. Úplně se oprostím od toho, jaký názor mám na jadernou energii, tato stavba mě prostě fascinuje a přitahuje. Bohužel síla přitažlivosti nebyla tak silná jak bychom potřebovali, několikrát jsme zakufrovali a číslo naběhaných kilometrů se nepatřičně zvyšovalo, aniž by se cíl přibližoval. Navíc došla voda.

místo kapličky by se hodila víc studánka ... ale byla pěkná :)

Začal závod s časem (měli jsme se vrátit na vydávání oběda), únavou a žízní. Doběhnout až ke komínům jsme vzdali. Bylo to asi vážně těch 15 vzdušnou čarou.
Potkali jsme několik kontrol a na jedné bylo pár cyklistů, kteří čekali na své polovičky - běžce. Koukali na nás už z dálky a když jsme probíhali okolo, tak se ptali, jestli jsme utekli svým cyklistům. To mě pobavilo :)

tady jsme se modlili, abychom nepropásli oběd

Dál už to nebudu moc popisovat. Sluníčko pralo, voda nebyla, kouskem nedojedeného sojového suku, který jsem našla v kapsičce, jsem zachraňovala spoluběžce, kteří výběh podcenili :) Pak nějaké to bloudění, brodění močálem a běh vysokou trávou, kde jsem nachytala 5 klíšťat. Na oběd jsme doběhli tak tak, paní už pomalu zavírala okýnko. V jedné ruce pívo a v druhé řízek s brsalátem jsme pak silácky hodnotili náš 28 km dlouhý výlet. Jo ... po bitvě je každej generál :)

tři generálové