Kroužení po Sahaře

"dráha"

Roky kolem ní běhám. Bez povšimnutí. Ani nevím proč, ale v nejmenším mě nenapadlo jít si zaběhat na dráhu. Když všude okolo mám krásnou přírodu, tak proč se točit po rovině na ovále. Dráhu jsem opustila už v dětství krátce poté, co jsem zjistila, že existuje něco, čemu se říká orientační běh. U toho jsem sice taky dlouho nezůstala, ale můj návrat k běhu v dospělosti, mířil do lesa.

Nedávno jsem si říkala, že nemám moc kontrolu nad tím, zda se mi snižuje tep. Pocitově ano, od podzimu se mnohé změnilo, běhá se mi teď lehčeji a rychleji. Ale jak to změřit, abych měla nějaký report pro pana doktora na příští kontrolu. Potřebuji delší časový úsek v pomalém tempu. To v terénu nepůjde. Docela dlouho mi trvalo, než mě napadla ta zarostlá dráha kousek od domu. Tak jsem ji dnes vzala na milost :)

občerstvovací stanice

Říkat tomuto zarostlému písečnému okruhu dráha, je trochu nadsázka. Je to spíš písečná cesta s pevným podkladem, občas zpestřená dolíky či trávou. Ale je to rovina.
Měřím první okruh, přesně 300m. Ještě asi 4 okruhy mi trvá, než mě napadne, že si mohu někam odložit láhev. Na takovou občerstvovací stanici holt nejsem zvyklá. Rychle ale zjišťuji, že je to jedna z největších výhod tohoto kroužení.

V uších mám divadelní představení Jaroslava Duška - Čtyři dohody a tak běžím zahloubaná do vtipně podaných, silných myšlenek a přestávám vnímat tempo i čas. Kroužím asi hodinu a hodinky říkají, že si držím něco málo přes 6 minut na kilometr a tepovku mám přitom pod 150. To je na mě, s TF max 220, velký úspěch. Ještě na podzim jsem se pod 150 tepů dostala tak leda v tempu 7:30, což už není běh. A tak mám radost. I tu dráhu už vidím jinak. Už se jí nebudu vyhýbat, naopak ji zařadím do svých výběhů. Dokonce jsem si ji i pojmenovala - Sahara.

moje nová kamarádka - Sahara

Když o tom tak přemýšlím, tak běžím tak nějak pozpátku. Teď teprve začínám objevovat základy :) Jako další krok, si dávám za cíl, naučit se pořádně běžeckou abecedu :)