Prázdniny

Prázdniny ... i když od příštího roku bude číslo mého věku začínat čtyřkou, stále pro mě má slovo "prázdniny" ten kouzelný zvuk, jako mělo v dětství. Nikdy jsem nepřestala mít prázdniny. Ne, nejsem učitelka, ani divadelní herečka .... na moji školní docházku plynule navázalo mateřství a tak pro mě tyto dva měsíce zůstávají jiné, než zbytek roku. Voní lesem, voní mořem, pískem, sluníčkem a hlavně voní pohodou. Přepínám do jiného módu. Není potřeba kontrolovat úkoly, převážet ze školy na trénink, chystat svačiny. Najednou mám i v týdnu víc času. Člověk by řekl ... tak to bude spousta naběhaných kilometrů. Ale opak je pravdou. Nechce se mi nic měřit, nic zapisovat a už vůbec si dávat nějaké cíle. Můj cíl je teď být s rodinou, vidět se se všemi kamarády, na které jinak nemám čas, opíkat buřty, lézt po horách, plavat v rybníce. Vím, že si v zimě nad sloupečkem "naběháno" opět postesknu, že to byla zase v létě okurková sezona ... a že až nebudu na konci srpna na závodech moct popadnou dech, budu si nadávat, že jsem přece jen té přípravě víc nedala a že se budu dokonce těšit, až ty prázdniny skončí a vrátí se nám do života nějaká ta pravidelnost ... Ale teď jsou PRÁZDNINY a já doufám, že pro mě ještě dlouho neskončí.