Jak jsem běžela v protisměru

Aneb když vám okolo domu běží závod, který nemůžete běžet. A ještě k tomu závod mého srdce! Dlouhý a kopcovitý. V krásné přírodě. Brněnský masakr. Jenže právě to srdce mi tentokrát nedovolilo závodit. A tak jsem si to pojala po svém. Ráno jsem se vydala na start doprovodit muže a pozdravit se s kamarády. Za chvíli jsem začala být na měkko, tak jsem se raději odebrala kousek za start, vyfotit pár snímečků.

Závod rozbíhal rychlým tempem Kamil a na všechny čekalo výživných 61km. Na mě čekalo kotě, se kterým jsem musela na veterinu, nemocná dcera, nákup, vaření ... z kuchyně jsem viděla přímo na trasu závodu a tak mi neustále ujíždělo oko směrem do Zamilce a vyhlíželo první závodníky. Někdy kolem půl jedné to začalo. Jeden, druhý a další ... nešlo to vydržet. Neměla jsem stání. Musela jsem se převlíct do běžeckého a napadlo mě, že bych mohla běžet naproti kamarádům a trochu je povzbudit na závěrečných kilometrech.

Pepa se zraněným Ondrou

Jestli to byl dobrý nápad, nevím, protože vnímána jsem byla všelijak. Z hlášek, které si pamatuji:
- "Ty vole, tady už se někdo vyklusává" (to mi došlo až později, že jsem nezaslouženě za hrdinku)
- "Běžíš obráceně" (ta se vyskytovala nejčastěji)
- "Běžím špatně?" (těch vyděšených tváří mi bylo vážně líto)
- "Hele baba běží už druhý kolo" (téhle jsem se ještě dlouho smála... byla pronesena mezi dvěma cyklisty ... ti na sebe obvykle křičí v domnění, že mluví "normálně")
- "Běžím tudy dobře?" (před sebou oranžové šipky jak blázen, ale jistota je jistota)
- "Jsi anděl!" (poté, co jsem zachránila jednu dvojici od bloudění)
A nejlepší mi přišly od kamarádů v cíli, smskou nebo na mail: "Díky, bez tebe bych ten čas nedal", "Díky za podporu, bodlo mi to."
Omlouvám se tedy všem, které jsem svým protiběhem mystifikovala, ale těch pozitivních komentářů bylo přece jen víc :) Smekám všem, kteří závod dokončili a těším se, že příště mi to třeba vyjde.