Báječné běžkařské soustředěníčko

Jsem ostuda. Dlouho jsem sem nic nenapsala. Což ale neznamená, že jsem neběhala :) Jsou v životě období, kdy se svět smrskne do pár základních činností ... v případě mého podzimu práce, rodina, práce, rodina, běh. Nezbyl čas psát blog a taky jsem momentálně úplně mimo ostatního dění. A tak to byla moje běžecká kamarádka Monika, která mě upozornila na běžkařské soustředění, které organizuje skupina Báječných žen v běhu.

Brňandy - jak nám říkaly Pražačky :)

 Jizerky jsou z Brna daleko, ale ještě jsem tam nebyla. Loni jsem taky běžky trochu flákala a navíc jsem zatoužila vidět se se spřízněnými dušičkami a tak bylo rozhodnuto. Do Bedřichova jsme z Brna nakonec jely 4 a od začátku jsme byly bezva partička :) Setkání s ostatníma holkama na Lesní chatě bylo moc prima a hned v pátek večer nás čekala přednáška o mazání. Já jsem loni koupila šupinatý lyže, takže se mě mazání moc netýkalo a byla jsem ráda, že jsem ušetřena této alchymie :) Ovšem tak jak holky, když viděly klistr prohlásily, že do toho teda nejdou, tak ráno na něj ve ski centru stála fronta. Při proslovu našeho instruktora, kterého jsme si objednaly, pak většina šoupala nožičkama, aby se jim pod patou nelepily boule sněhu. Já jsem mohla v klidu stát. To je ale asi tak poslední chvála na mé lyže. Stála jsem totiž pak už po zbytek soustředění. Sice jsem nebyla upatlaná od vosků, ale každý pohyb vpřed stál spoustu úsilí v podobě překonání odporu šupin. Lyže sice do kopce nepodkluzovaly, na druhou stanu mi nedovolily užít si jízdu z kopce a po rovině to byla pěkná dřina. Zato jsem vynikala v hlučnosti. Nevím, zda jste někdy slyšely, jak šupiny při jízdě "šustí", ale moje jízda byla nepřeslechnutelná. Podle instruktora byly moje lyže dobré tak leda na plašení medvědů.  Taky mě z toho randálu po pár hodinách bolela hlava. Tatam byla tichost lesa ... Ale abych nepovídala jen o svých lyžích ... Dopolední výcvik mi trochu připomínal blbnutí na lyžáku v 7. třídě. Jízda po jedné lyži z kopce, jízda bez hůlek a na závěr za trest soupaž do kopce. Sladkou odměnou byl pak oběd v Prezidentské chatě.
Odpoledne jsme pak ještě objeli okruh okolo přehrady a zpátky v Bedřichově mi Garmin ukazoval bez pár metrů 30km. Na to, abych ještě vykroužila těch posledních pár metrů, jako to dělávám při běhu, už jsem neměla morál. Ale byla to nádherná projížďka a ačkoliv jsem si myslela, že jsem unavená tak akorát, po večeři jsem totálně vytuhla a ani se nezúčastnila chystaného retro večírku :(

V neděli než jsme se dostali z chalupy (musím psát měkké "i" protože s námi byl celé soustředění král Miroslav, který na nás dohlížel) bylo 10 hodin a tak když jsme se rozdělovali do skupin, daly jsme my z Brna přednost kratšímu okruhu, abychom stihly za světla odjet. Nakonec nás na okruh vyjelo sedm a byl to krásný a pohodový výlet. Moc jsme si to užívaly a 17 km uteklo jako nic. Sluníčko sice nevysvitlo, ale počasí nám vyšlo pěkně a my se ve tři odpoledne, už převlečené a po obědě, vydaly na dlouhou cestu domů.

Byla to výborná akce a jsem strašně ráda, že jsem na ni jela, protože bych se jednak nesetkala s tolika báječnými ženami a druhak bych se do těchto končin nedostala. Na víkendové běžkování je to z Brna daleko, na sjezdovky to tu není a v létě bych zase nepoznala  místní běžkařskou atmosféru. Chtěla bych moc poděkovat všem, kdo se zapojili do organizace a doufám, že se s mnohými Bájenkami (a Mirkem) někde po republice zase potkáme.