Hrnem Brnem

Když jsem ještě v 9:30 ležela v posteli s černým čajem, moc to na předstartovní náladu nevypadalo. Předchozí den mi nějak nesedla rybička k obědu a tak jsem od té doby bojovala za pomoci Endiaronu a Smecty. Být to jiný závod, nikam bych nešla. Ale když přihlásíte na start půlmaratonu třicet lidí ....

letos nás bylo vidět :)

Dokonce jsem za to dostala nálepku VIP :)

Před startem se nervozita nějak rozptýlila díky všem těm kamarádům okolo, a nejen z Red Hatu. Do startovního koridoru jsme se odebrali ve veselé náladě, nicméně pražící slunko dávalo tušit, že to lehké dnes rozhodně nebude. Navíc start z kopce nahrával k přepálení tempa. A tak se taky stalo.
Vybíhaly jsme spolu s Martinou a když už my dvě přestaneme klábosit, je zle. První kilometr za 4:28, byl daleko rychlejší, než jsem potřebovala.
 

Bylo teplo.

Zpomalovalo se v davu těžko, navíc mě hnala dohoda s klukama z práce. Kdo bude pomalejší než já, přinese lahvinku na oslavu. A aby to někteří rychlíci neměli tak snadné, tak kdo z týmu "A" bude mít horší čas než 1:29:59, donese lahvinku taky. Nedej Bože, že by mě předběhla štafeta! :)
Než jsem dokončila první okruh, už proti mě běžela špička závodu. Povzbuzovala jsem naše kluky a tempo se automaticky opět zrychlilo. Zase jsem byla někde pod 5 min/km. Když k tomu přidám, že na občerstvovačkách jsem si jen vypláchla pusu, protože jsem nechtěla riskovat bojkot žaludku, nemůžu se divit, že mi nakonec těsně před cílem "došlo".  Na 19 km jsem už měla takové křeče v břiše, že jsem se nemohla nadechnout. Donutilo mě to poprvé v životě přejít na závodě (když nepočítám horské) do chůze. V tu chvíli mi bylo fuk, že mě předbíhá hromada lidí. Nechtěla jsem, aby se zopakovalo to, co už jsem jednou při závodě zažila, že neposlechnu tělo a skončím s tmou před očima. Nevím, jak dlouho jsem šla, ale naštěstí jsem se dokázala prodýchat a naskočit zpět do závodu. Závěrečný běh přes centrum města byl pak jedna velká euforie. Plno fanoušků, rodina, spousta známých tváří. Stopky se mi zastavily na čase 1:49:30, což nakonec stačilo na (pokolikáté už?) 4.místo :))) v kategorii "ženy B", kterou dokončilo 47 běžkyň. Tentokrát se ale vyhlašovali vždy nejlepší čtyři, takže na mě zbylo místečko i vedle bedny a krásná cena - třídenní pobyt v Karlově pod Pradědem pro dva.

A to nejlepší nakonec :) Naše štafeta se umístila na nádherném 2. místě a náš tým "A" na přenádherném 1. místě !!! Myslím, že nás bylo tentokrát při vyhlašování vidět i slyšet :)

Red Hat štafeta

Red Hat tým A

Výsledky jsou zde,  fotečky od Davida tady a toto je záznam z Garmina.

Jo ... a těch lahvinek ... bude nakonec 14 :)))