Cestou necestou

Při brouzdání po netu jsem narazila na nový závod Brněnský masakr. 63 km v okolí Brna. Hned jsem si stáhla mapu a studovala, kudy vede trasa. Ačkoliv sever Brna je doslova prošpikovaný turistickými značkami, trasa závodu vede z části i po neznačených cestách. A hned mám tip na výběhy. Postupně si proběhnu všechny neznámé části trasy. Dnes jsme s Davidem objevovali neznačenou cestu na rozhlednu Babí lom.

Na pomyslnou trasu závodu jsme se napojili v České, kde jsme měli za sebou už příjemných 6km běhu z domu. Když jsme se doma koukali do mapy, cesta kterou jsme měli běžet, byla značená čárkovaně. V reálu tam ale žádná cesta není. A tam, kde na turistické mapě není vyznačená ani ta čárkovaná, v reálu je docela zřetelná cestička. Tak nevím, kde se stala chyba :-) Každopádně výběh na rozhlednu touto zvolenou stranou prověří fyzičku závodníků dokonale. Je to krpál, jako blázen. Pořadatel asi věděl, proč to dělá, protože od rozhledny vede asi půl kilometru trasa mezi skalkami. Tudíž je potřeba závodní pole trochu roztrhat. Kam ale s turisty, kterými je při pěkném počasí na Babím lomě přeplněno, to netuším. Skalky se nedají nijak obejít. A pěšinka, ta je na mnoha místech tak pro jednoho. Když si vzpomenu, jak jsme sem před pár lety vytáhli naši sousedku, netuše, že trpí fobií z výšek a ona tam pak svým stylem slézání po zadku blokovala celé to procesí turistů ... Nebo jindy jsme sem zase šli se známými a jejich psem, který se tak bál, že ho museli nést ... No, nebudu sýčkovat, třeba je to nějak vymyšlené.

Po doběhu na rozcestí U Jelínka jsme pomyslnou trasu závodu opustili a vydali se po zelené do Ořešína. To by bylo, abychom tam nepotkali koníčky.

Odtud už to bylo domů jen z kopečka. A to byl kámen úrazu. Cesta nebyla cesta, ale ledové koryto, které nešlo nijak oběhnout.  David neustále předváděl Labutí jezero, ale všechno úspěšně vybalancoval. Já jsem zvolila styl minikrůčků a držela jsem se dlouho docela statečně. Pak ale stačila chvilka nepozornosti, když jsem si tahala z kapsy kapesník a rovnou jsem spadla. Pěkně bolavě kolínkama na led. Au au.
Poslední dva kilometry jsem toho už měla dost. Celý poslední kilometr jsem sváděla vnitřní souboj, jestli doběhnu nebo dojdu pěšky. Nakonec jsem to doběhla, čímž tento trénink získal ještě víc na důležitosti. Nakonec to dnes bylo rovných 22km a jeden z nejhezčích výběhů za posledních dny.