Beautiful Day

Svratka

Jsem si vědoma, že to, co teď budu psát, moc nekoresponduje s mým předchozím článkem. Tak jak většinou běhám s někým, tak v sobotu se stalo, že jsem na běh zůstala sama. No nic, aspoň vyzkouším nová sluchátka. Na hudbu normálně neběhám. Nějak pociťuji potřebu mít kontrolu nad svými tělesnými zvuky a taky ráda poslouchám les. Sluchátka jsem si koupila pouze proto, že se chystám v létě běžet 24hodinovku na ovále a tam to asi bez hudby nepůjde ... pokud nebudu chtít skončit v blázinci :)

Když mě dnes všichni pustili k vodě :) tak jsem se rozhodla běžet k řece. Něco delšího, po rovince a ne v lese, abych nelitovala ucpaných uší. Prvních pár stovek metrů jsem byla nervózní, že nebudu slyšet přijíždět auto a něco mě zajede nebo vběhnu pod kolo cyklistovi. Ale to brzy přešlo. Pak mě taky znervóznilo, když se nějaký chodec v mém směru, desítky metrů přede mnou, otočil. Vím, že mě běžně chodci registrují dlouho dopředu, ale teď mě to rozhodilo, že asi strašně funím ... Pak jsem ale vyběhla do polí a veškerá nervozita ze mě spadla.

Než se z domu dostanu ke Svratce, tak musím přeběhnout Palackého vrch a protože jsem si dnes naordinovala objem při nízké tepovce, tak jakmile se cesta začala prudce zvedat, chtěla jsem přejít do chůze. V tom mi ale Bono začal zpívat It's a beautiful deeeéééj a kolem to slunko a rozkvetlý stromy a prázdno a mě se najednou chtělo lítat a do chůze jsem vůbec nepřešla. Na tváři široký úsměv a hrnula jsem si to nahoru, abych si chůzí ten krásný den nepokazila.

Když jsem přiběhla k řece, měla jsem za sebou už 6 kilometrů, ale zlákal mě rozcestník, který hlásal 10km k soutoku Svratky se Svitavou. Tak když je tak krásně, tak si nedám jen jednu řeku, ale rovnou dvě :) S tou hudbou v uších jsem se cítila tak nějak bezstarostně a nic nebyl v tu chvíli problém.

cyklostezka kolem Anthroposu

peřeje na Svratce :)

Cesta ubíhala jak po másle, ani nevím jak, ale za pár písniček jsem byla tam a zase zpět :) Párkrát jsem se teda musela při nějakým rychlejším songu krotit, protože se mi tempo po tom asfaltu kolem řeky docela rozbíhalo. Nohy využívaly každý kousek chodníčku v trávě a sice marně hledaly kořeny a bahno a šutry, ale i takovéto tréninky jsou potřeba. A hudba mi v té jednotvárnosti strašně pomohla. Proč jste mi už dávno neřekli, co na té hudbě při běhu máte?  :)

starý železniční most

nedávno dostavěný nejvyšší barák v ČR

Odpoledne jsem si pak dala šlofíka na sluníčku na zahradě. Přece jen na mě ta štreka trochu dolehla.
Jediným šrámem na tomto krásném dni je první letošní fialový nehtík, ve kterém mi teď v klidu nepříjemně tepe ... to asi protože mi cestou z kopce k Anthroposu hráli Offspring :)