středa 9. května 2012

Někdo si pěkně čeká a někdo už to má za sebou


Zatím co já mám svůj maraton před sebou a teď pilně odpočívám, manžel si běhá po světě. A to doslova. Minulou neděli se totiž proběhl po německé půdě a to dokonce v maratonském závodě, kde startoval jako jediný Čech. A takto se mu běželo ....


I letos, stejně jako v předešlých dvou letech, jsem se na přelomu dubna a května vypravil na závod do malého německého města Sankt Wendel. Pravděpodobně jste o něm nikdy neslyšeli, ale pro mě tento výběr není náhodný. V Sankt Wendel, který leží v Sársku poblíž hranic s Francií, má sídlo hlavní partner těchto běžeckých závodů, který je zároveň mým zaměstnavatelem. Každý rok se tedy na Globus Marathonu schází skupina běžců z poboček firmy v Německu, Rusku a Česku. Letos nás bylo okolo 170, ale z ČR jen pět. Není to ale úplně malý závod. Běží okolo 300 maratonců, tisícovka půlmaratonců a další stovky lidí ve štafetách. Ani obsazení není úplně špatné. Čelo tvoří Keňané z projektu run2gether s maratonskými časy okolo 2:15.



Z Brna je to do dějiště závodů přes 800 km. V sobotu mě vyzvedávají kolegové z Opavy a pokračujeme do Prahy, kde se sejdeme se zbytkem výpravy. Z Prahy vyjíždíme v poledne, ještě dnes je potřeba do sedmi večer vyzvednout čísla. Díky tomu, že rychlost na většině úseků dálnic v Německu je neomezená, se nám to daří. Čtvrt hodiny před zavřením zastavujeme před budovou, kde probíhá výdej startovní tašek. Ve velkém stanu už probíhá pasta party. Velká porce těstovin mi jako večeře stačí, zapíjíme pšeničným pivem a jdeme brzy spát.



Oproti loňsku pořadatelé upravili trať i organizaci. Maratonci startují v devět hodin ráno společně s prvními běžci štafet. Po dvou hodinách, kdy už má velká část maratonců první kolo za sebou, na trať vyráží závodníci, kteří běží půlku. Hotel kde jsme ubytovaní je tak 200 m od startu, takže se v klidu převlékám už na pokoji. Ráno ještě absolvujeme společné focení s kolegy z ostatních zemí v prostoru, který tvoří zázemí pro běžce z naší firmy. Vlastní toitoiky, občerstvení, úschovna zavazadel. Trasa vede oproti předchozím ročníkům více přímo ulicemi městečka, divácká kulisa je tradičně vynikající. Krátce po startu jsem se připojil ke skupince, která běžela s vodiči na 3:45. Po pár kilometrech jsem si kontroloval tempo na svých hodinkách a zjistil, že běžíme asi o něco rychleji, než jsem si sám vypočítal, že bychom měli. V tomto pocitu mě utvrdil vodič běžící na konci naší skupinky. Přiběhl ke svému kolegovi vpředu a informoval jej, že běží moc rychle, že musíme zpomalit. Pomalejší tempo nám vydrželo asi půl kilometru. Říkám si, podle čeho ten člověk běží?  Odpověď přichází okolo 15. kilometru. Na kraji cesty stojí cyklista a podává našemu vodiči Garminy. Asi je zapomněl a běžel jen tak podle pocitu. Trochu zpomalujeme a tak od poloviny závodu jsme na správném tempu. 
Místní obyvatelé událost prožívají a nadšeně fandí. Na číslech máme vytištěná jména, občas od neznámých lidí slyším pokřik David toll, David los nebo podobné výkřiky. S takovou podporou se mi daří držet stejné tempo i do stoupání. V hlavě jsem měl zafixovaný, že se běží v podstatě po rovině, ale trať mě překvapila, kumulované převýšení bylo nakonec 460 m.  Na občerstvovačkách se podává i cola, její střídání s čistou vodou mi vyhovuje víc než ionťák. Běží se mi bezvadně, necítím žádný problém, nic mě nebolí. Kluci, kteří si zvolili půlmaraton, si před startem dělali legraci, říkali, abych se jim tam moc nepletl až mě budou předbíhat. Zatím se nic takového neděje. Až okolo 35. km mě předbíhá jeden z nich. Mám pocit, že bych mohl ještě zrychlit, ale bojím se, aby to nebylo příliš brzy. Pořád běžím se stejnou skupinou běžců na stanovený čas. S díky odmítám lízátko z hroznového cukru a vodu, kterou nabízí jedna paní na soukromé občerstvovačce  zřízené před svým domem. Pět kiláků do cíle, není na co čekat, zrychluju. Kupodivu se mě nesnaží nikdo z naší skupinky držet. Daří se mi předbíhat i některé půlmaratonce, v cílové rovince se snažím hnán diváky sprintovat i když to tak asi nevypadá. Je z toho výsledný čas 3:42.34. Pro mě dobrý. Z Čechů jsem byl jediný, kdo běžel maraton, tak z toho bylo alespoň takové malinkaté vítězství v kategorii zemí :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat