pátek 31. srpna 2012

Jak to nešlo



Je to skoro dva měsíce, co jsem sem nic nenapsala. Je to skoro dva měsíce, co mě na dovolené daleko na jihu Itálie zastihla smutná zpráva, že mi umřel tatínek. Vyřizování pohřbu po telefonu, rychlý návrat domů, nemusím to asi víc rozepisovat…. Nicméně všechno to smutno kolem mi sebralo jakoukoliv energii vyběhnout. V kolika článcích jsem psala, jak je běh nejlepším lékem na všechny smutky světa a nakonec jsem svým slovům nedostála. Nešlo to. Nejvíc mě ale zaráželo, že mi běh nechybí. Jindy bych si neuměla tento stav vůbec představit. Tělo se odpočinku vůbec nebránilo. 


Podařilo se mi za tu dobu  co běhám, pár lidí k běhu taky přivést. A jeden takový človíček za mnou před čtrnácti dny přišel s tím, jestli bych se s ním nešla proběhnout. Skoro se styděl mi říct, že měsíc neběhal. A jak jsem se styděla já … 
A tak jsme druhé ráno vyběhli. Já raději bez hodinek, aby mě ta čísla zbytečně nestresovala. Před námi byl okruh 9 kilometrů a na prvním kopečku jsem nevěřila, že to celé uběhnu. Naštěstí můj parťák nikam nehnal, takže se nám to nakonec oběma podařilo. Odpoledne jsem se cítila jak maratonu. Akorát ta euforie tam nějak chyběla. Ba co, nedostavil se ani příliv endorfinů.
Za 3 dny jsem to zkusila znovu. Na mé staré známé trase, s Davidem, krátce po dešti. Vzduch byl čistý, ale mně se stejně moc dobře nedýchalo. Naštěstí asi po pěti kilometrech jsem chytla druhý dech a začalo mi to konečně trochu jít. Bylo z toho dalších 9 kilometrů a tentokrát i ten dobrý pocit.
Třetí výběh byl tuto středu. V rámci našeho kroužku v práci, který se nám během prázdnin jaksi rozpadl, jsme 3 mohykáni vyběhli na naši známou trasu. Ač s plným nosem (vrcholí mi alergie), běželo se mi o poznání lépe. A stejné to bylo i s pocitem po běhu. Dokonce mě přepadla myšlenka, jak jsem to tak dlouho mohla vydržet.
Nemám před sebou žádný závod. Beskydskou sedmičku jsem musela zabalit. Ne tak kvůli nedostatečné přípravě, ale čeká mě dva dny před závodem chirurgický zákrok v podobě vydlabání osmičky. Mým přáním je teď běhat si jen tak pro sebe a pro zábavu. Tak, jako tomu bylo na začátku.