neděle 23. února 2014

S dobrým oddílem v Opavě

V sobotu jsem se vydala na společensko-bežeckou návštěvu do Opavy. Jana organizovala, Tina pozvala, trasa měřila ... 76km! Samozřejmě to je momentálně nad moje síly, takže jsem uvítala, že Tina se může připojit až ve dvě odpoledne. Do té doby ale nezahálela! Když jsem přijela, po domě to vonělo. Domácí hovězí vývar, muffinky sladké, rohlíčky slané, čaj, jeřabinová šťáva ... to vše vezli Ludvík s Orinkem spolu s námi na smluvené místo, kam ve dvě hodiny dorazila skupinka pěti běžců. Ti už měli v té době v nohách 47 km. Navíc tou kopcovitější částí.

Orinek (pes) všechno kontroloval :)

Když jsme se rozběhli, Orinek se rozhodl to zkusit s námi. Držel se nás zuby nehty, chvíli dokonce skupinku vedl, ale pak byl nemilosrdně páníčkem donucen skrečovat. A tak nás alespoň chvíli sledoval z doprovodného vozidla, než jsme se mu ztratili v lese.

pronásledovaní Orinkem


Snažila jsem se krotit v sobě tu natěšenost a nezrychlovat tempo. Ale o to víc mi to mluvilo. Doufám, že jsem tím ostatním nelezla na nervy :D Ale tak chápete ... některé z nich jsem měla pouze "přečtené" a tak bylo potřeba spoustu věcí osobně probrat. Nevím kolik kilometrů uteklo, ale už jsme se loučili s první dvojicí a pokračovali dál v pěti. Probíhali jsme vesničkami, dostávalo se mi výkladu zeměpisného i dějepisného. Je to bezva, proběhnout se daleko od domova, v úplně jiném kraji a nemuset přitom zrovna závodit. I když bylo pošmourno mapovala jsem krajinu a vstřebávala každý kilometr.
V Kravařích se od nás odpojil další člen, co už dlouho mlčel a postupně mu docházely síly. S Tinou jsme se rozhodly doprovodit Janu a Jiříka do Opavy. V tu dobu už měli oba odběhnuto bezmála 70 km. Dělaly jsme nemístné vtípky, jako že teď zase oni doprovodí nás, ale teď už na nich byla vidět únava. Konečně, už jsem si začínala myslet, že to ani nejsou lidi :)

Tina, já, Jana, Jiřík (Tino, měla by sis dát přezdívku na "j")

Když jsme se loučili, začalo kapat a taky už se stmívalo, tak jsme se s Tinou pořádně obuly do posledních 10km. Respektive jsem si to myslela, ale Garmin ukazuje celou trasu konstantní tempo. Asi jsme moc kecaly a tak mě mátl ten věčně docházející dech ;-) Každopádně doběhly jsme za tmy a dělalo to rovných 32,23 km :) Běh to byl výborný, ale co následovalo pak, to bylo snad ještě výbornější ... saunička, po sauničce dobroty a vínečko.

raději black and white, protože jsme byly červený jak prasátka :)))

 Chtěla bych moc poděkovat Tině za luxusní péči, Janě, že takovou akci zorganizovala, Jiříkovi, že se mnou hovořil a všem ostatním z dobrýho oddílu za skvělou společnost. Jste dobří a ráda se s váma zase někdy uvidím! Třeba v Brně na masakru ;-)


úterý 18. února 2014

Běhání s prkýnky

Než jsme jeli do Jizerek, mnozí varovali, že si běžky ani nemáme brát. Brala jsem to trochu s rezervou. My z jižní Moravy, nejsme co se týká sněhu, zpovykaní ;-) Když jsme se ale blížili do Rudolfova, po sněhu opravdu ani památky. Naději ve mně vykřesal až děda, který sbíhal z lesa s běžkami v ruce. Utíkal na autobus, ale ještě mi stačil odpovědět, že nahoře snad pro nás ještě něco bílého zbylo.
A tak se stalo, že jsme si užili 3 krásné výlety na prkýnkách.




Místy se muselo trochu přenášet, ale kam spěchat že? Aspoň byl čas se kochat. A nacházet nové cesty. Třeba jednou jsme si to namířili na turistickou místo běžeckou trasu, která vedla naneštěstí z kopce. Na zmrzlém rozdupaném sněhu nešlo brzdit a tak turisté museli odskakovat do lesa, když se dolů řítila neřízená střela v podobě Davida, který si prostě ty lyže nesundá, ani kdyby se měl zabít.
Nebo jsme kolem bedřichovské přehrady natrefili opět turistickou, tentokrát po dřevěném chodníčku. I na tom jsou Brňáci schopni jezdit! Vzhledem k tomu, že chodníček byl namrzlý a mírně z kopce a nedalo se na něm plužit kvůli krajnicím, někteří často líbali zem. A zrovna tady jsme potkali běžce. Pěkně si to cupital a nechci ani vědět, co se mu honilo hlavou, když viděl na chodníčku čtyři běžkaře. Na pozdrav v údivu nebo úleku ani nezareagoval.


Když to shrnu, naběháno nula nula nic, naběžkováno krásných 70 km prokládaných vycházkami a kupodivu jen pár modřin :)

sobota 8. února 2014

Ti kamarádi ....

Člověk si myslí, jak si ten život řídí sám a chyba lávky. Náhle zjistí, že ho řídí kamarádi :) To si plánuji pomalý běh z práce domů (mám to bohužel jen 2 kilometry, ale většinou to natáhnu na 8) a v šatně potkám kolegu, jak si nese tenisky. Vybíháme spolu a cestou potkáváme dalšího kámoše. Je z toho - pro mě - sedm kilometrů sprintu. A k tomu poslouchám (oni to kluci určitě nemyslí špatně), jak je to fajn, když si občas takto pomalu vyklušou. No já si to pomalu vyklusávala dalších 8 km, až se odpojili ...

Nebo se chystám oběhnout po práci placaté letiště, ale kamarád, co se připojil, mě vytáhne na Baba Hill (to je náš místní kopec Baba). Trochu se to protáhlo a dolů sbíháme už totálně za tmy, s tunou bahna na botách.

Nebo tento týden vyhlášená celoroční soutěž na Báječných ženách v běhu ... utvořte čtyřčlenné týmy a sbírejte body za kilometry na závodech. Myšlenka pěkná, zvláště když  se v týmu mají potkat holky, co se neznají a bydlí každá v jiném městě. Ale co tam budu platná, se svým plánovaným jedním závodem za čtvrt roku :) Takže už se dívám po krátkých závodech, měním plány, abych holky nenechala ve štychu.

s Tinou

Korunu tomuto trendu nasadila Tina, která se dostala po dlouhé době do Brna. Tato příležitost se nedala promarnit a tak jsem sobotní ráno oželela válení se v posteli a spěchala na ranní výběh do obory. Je legrační, že existují lidé, se kterými se nevidíte půl roku a přesto dokážete navázat nit rozhovoru tak, jako kdybyste se viděli naposledy včera. A Martina je jednou z nich. Jenže Martina je i pěkný "hecař". Vím, že jejich skvělý oddíl plánuje na 22.2. dlouhý výběh, ale přece jen to mám do Opavy daleko. Jenže mě ukecala :) Takže za dva týdny se vypravím vláčkem do ladovské Ostravy. A pak běhejte podle nějakého plánu!

Na druhou stranu ... díky všem kamarádům!!! Bez nich to běhání nebylo ono. Řídíte mi to moc pěkně! :)