sobota 24. listopadu 2012

Však ono se to poddá

Minulou neděli jsem ze skříně vyštrachala svoje totálně vybitý Garminy. Už si ani nevzpomínám, kdy jsem je měla naposledy. A hrudní pás? Tak ten ve skříni zahálel ještě dýl. Tak pojď kamaráde, teď budeme prý nerozlučná dvojka. Ze skříně na mě kouká spousta sportovního materiálu. Nemůžu se dočkat, až ho budu zase používat. Dnes mám v plánu vyzkoušet, co to pro mě znamená, držet se tempa do 150 tepů. Respektive co to bude za pohyb.
Kousek jsem šla, pak první přechod do klusu a už jsem přes 150. Zmírnila jsem na rychlost podobnou rychlé chůzi a tepovka se pomalu snížila na 140. Nedá mi to a na hodinky koukám každou půl minutu. Najednou jsem zjistila, že už nemusím klusat tak pomalu. Teď už je to docela jogging. Tak to by šlo :) Než přišel malý kopeček. Tam mi tepovka okamžitě vylítla zase nahoru. Ale o co jde ... přešla jsem chvíli do chůze a tak se mi to podařilo udržet tep na uzdě. Na lesní cestě to bylo fajn, ale nejhorší byla dlouhá asfaltová rovinka. Nejraději bych se pořádně rozběhla, ale místo toho se ploužím jak šnek. Levou ruku s hodinkama stále před očima. Potřebovala bych na ně nějaký udělátko, abych si za chvíli nevykroutila krk. Domů jsem se vrátila za necelou hodinu. Mých šest kilometrů mi trvalo rekordních 53:27. Průměr 8:26/km, ale co je nejdůležitější, průměr tepovky 148. Vydržela jsem to! Zítra jdu zas. Však ono se to poddá.


V pondělí jsme vymyslela jiný okruh. Trochu členitější. Z kopce budu mít přece jen tepovku nižší a možná se budu moct normálně rozběhnout. Taky jsem si dala první kilometr jen rychlou chůzí. A byla to výborná kombinace. Po rovince klus, do kopce rychlejší chůze a z kopce ... z kopce můžu normálně běžet. Páni jak já si to užívala se normálně rozběhnout! Neběhají se nějaký závody z kopce? A už to mám zase v hlavě ... závody ... kdy se mi to podaří z toho mozku vytěsnit ... Pondělní okruh 6,6 km mám za 53:11. Průměrná rychlost 7:49/km a tepovka ... tramtaradá ... průměr 140. Asi bych to neměla všechno takto počítat a fakt běhat jen tak, ale když já ty čísilka a tabulky miluju :)

Ve středu jsem si byla zaplavat, tam nic nepočítám. Respektive ano. Čas strávený v bazénu je ovlivněn tím, kdy dostanu první křeč. Trpím od dětství křečemi v chodidlech. Snad za to může krasobruslení, kde nám trenéři seděli na špičkách tak dlouho, než nás chytla křeč. Někdy se mi zkroutí ploska, někdy prsty, každopádně jakmile to přijde, tak musím z bazénu. Několikrát jsem zkusila chvíli přestat, protahovat, ale pak propnu špičku a začne to zas. A plavat s flexama ... už tak se snažím ze stylu žába přeučit na styl prsa.
Ve čtvrtek mi začala rýma. Ozvala se asi po třech letech. Že by se mnou ten náhlý sport tak zacvičil? To mě jenom utvrzuje v tom, že opravdu nemůžu naříkat nad rozlitým mlíkem, ale musím začít něco pořádně dělat.