pondělí 23. září 2013

Jak jsem běžela v protisměru

Aneb když vám okolo domu běží závod, který nemůžete běžet. A ještě k tomu závod mého srdce! Dlouhý a kopcovitý. V krásné přírodě. Brněnský masakr. Jenže právě to srdce mi tentokrát nedovolilo závodit. A tak jsem si to pojala po svém. Ráno jsem se vydala na start doprovodit muže a pozdravit se s kamarády. Za chvíli jsem začala být na měkko, tak jsem se raději odebrala kousek za start, vyfotit pár snímečků.


Závod rozbíhal rychlým tempem Kamil a na všechny čekalo výživných 61km. Na mě čekalo kotě, se kterým jsem musela na veterinu, nemocná dcera, nákup, vaření ... z kuchyně jsem viděla přímo na trasu závodu a tak mi neustále ujíždělo oko směrem do Zamilce a vyhlíželo první závodníky. Někdy kolem půl jedné to začalo. Jeden, druhý a další ... nešlo to vydržet. Neměla jsem stání. Musela jsem se převlíct do běžeckého a napadlo mě, že bych mohla běžet naproti kamarádům a trochu je povzbudit na závěrečných kilometrech.

Pepa se zraněným Ondrou
Jestli to byl dobrý nápad, nevím, protože vnímána jsem byla všelijak. Z hlášek, které si pamatuji:
- "Ty vole, tady už se někdo vyklusává" (to mi došlo až později, že jsem nezaslouženě za hrdinku)
- "Běžíš obráceně" (ta se vyskytovala nejčastěji)
- "Běžím špatně?" (těch vyděšených tváří mi bylo vážně líto)
- "Hele baba běží už druhý kolo" (téhle jsem se ještě dlouho smála... byla pronesena mezi dvěma cyklisty ... ti na sebe obvykle křičí v domnění, že mluví "normálně")
- "Běžím tudy dobře?" (před sebou oranžové šipky jak blázen, ale jistota je jistota)
- "Jsi anděl!" (poté, co jsem zachránila jednu dvojici od bloudění)
A nejlepší mi přišly od kamarádů v cíli, smskou nebo na mail: "Díky, bez tebe bych ten čas nedal", "Díky za podporu, bodlo mi to."
Omlouvám se tedy všem, které jsem svým protiběhem mystifikovala, ale těch pozitivních komentářů bylo přece jen víc :) Smekám všem, kteří závod dokončili a těším se, že příště mi to třeba vyjde.

neděle 15. září 2013

Do jaké patříš skupiny?

Jak se tak všude kolem mě zakládají především na sociálních sítích různé skupiny běžců, přátel běhu, ženských v běhu, maratonců a ultramaratonců, běžeckých bloggerů ... už pomalu přestávám mít přehled, kam vlastně patřím. Kam vlastně jen kvůli tomu rychlejšímu kmitání nožičkama, můžu vůbec patřit. Až mě to začalo docela otravovat. Přemíra informací, cizích zážitků a emocí, nespočet probíhajících závodů a komentářů k nim, článků plných utrpení a překonávání sama sebe ... je "přeběháno" a nějak mě to najednou přestalo bavit všechno číst. Když nám pak v práci přistála výzva k připojení se do celosvětového programu Live Healthy, který probíhá každý rok na podzim, moc se mi do toho nechtělo. Jenže to už jsem začala dostávat dotazy, jestli zase něco zorganizujeme, jestli budeme běhat ... Nakonec jsme dali se dvěma kolegy dohromady tříměsíční program Run Your Part 2013 a toto je výsledek:


A to bychom nebyli IT firma, kdybychom neměli nějakou sofistikovanou soutěž ;-) Letos pracujeme s koeficienty :) Za každý trénink máme body a těch je tím víc, čím větší je skupina běžců - zase skupina! :))) To znamená, že nevyhrává ten, kdo naběhá více hodin nebo kilometrů, ale kdo si k sobě sežene co nejvíce parťáků. Prostě sociální síť v praxi :) Máme různé typy tréninků a s nimi spojených skupin běžců - dlouhé pomalé výběhy, úseky, kopečky, krátké pomalé pro začátečníky, dlouhé rychlé ... Já jsem v dlouhých pomalých :) A co vy? Taky patříte do nějaké skupiny?