neděle 20. dubna 2014

Hrnem Brnem

Když jsem ještě v 9:30 ležela v posteli s černým čajem, moc to na předstartovní náladu nevypadalo. Předchozí den mi nějak nesedla rybička k obědu a tak jsem od té doby bojovala za pomoci Endiaronu a Smecty. Být to jiný závod, nikam bych nešla. Ale když přihlásíte na start půlmaratonu třicet lidí ....

letos nás bylo vidět :)
Dokonce jsem za to dostala nálepku VIP :)


Před startem se nervozita nějak rozptýlila díky všem těm kamarádům okolo, a nejen z Red Hatu. Do startovního koridoru jsme se odebrali ve veselé náladě, nicméně pražící slunko dávalo tušit, že to lehké dnes rozhodně nebude. Navíc start z kopce nahrával k přepálení tempa. A tak se taky stalo.
Vybíhaly jsme spolu s Martinou a když už my dvě přestaneme klábosit, je zle. První kilometr za 4:28, byl daleko rychlejší, než jsem potřebovala.
 
Bylo teplo.
Zpomalovalo se v davu těžko, navíc mě hnala dohoda s klukama z práce. Kdo bude pomalejší než já, přinese lahvinku na oslavu. A aby to někteří rychlíci neměli tak snadné, tak kdo z týmu "A" bude mít horší čas než 1:29:59, donese lahvinku taky. Nedej Bože, že by mě předběhla štafeta! :)
Než jsem dokončila první okruh, už proti mě běžela špička závodu. Povzbuzovala jsem naše kluky a tempo se automaticky opět zrychlilo. Zase jsem byla někde pod 5 min/km. Když k tomu přidám, že na občerstvovačkách jsem si jen vypláchla pusu, protože jsem nechtěla riskovat bojkot žaludku, nemůžu se divit, že mi nakonec těsně před cílem "došlo".  Na 19 km jsem už měla takové křeče v břiše, že jsem se nemohla nadechnout. Donutilo mě to poprvé v životě přejít na závodě (když nepočítám horské) do chůze. V tu chvíli mi bylo fuk, že mě předbíhá hromada lidí. Nechtěla jsem, aby se zopakovalo to, co už jsem jednou při závodě zažila, že neposlechnu tělo a skončím s tmou před očima. Nevím, jak dlouho jsem šla, ale naštěstí jsem se dokázala prodýchat a naskočit zpět do závodu. Závěrečný běh přes centrum města byl pak jedna velká euforie. Plno fanoušků, rodina, spousta známých tváří. Stopky se mi zastavily na čase 1:49:30, což nakonec stačilo na (pokolikáté už?) 4.místo :))) v kategorii "ženy B", kterou dokončilo 47 běžkyň. Tentokrát se ale vyhlašovali vždy nejlepší čtyři, takže na mě zbylo místečko i vedle bedny a krásná cena - třídenní pobyt v Karlově pod Pradědem pro dva.


A to nejlepší nakonec :) Naše štafeta se umístila na nádherném 2. místě a náš tým "A" na přenádherném 1. místě !!! Myslím, že nás bylo tentokrát při vyhlašování vidět i slyšet :)

Red Hat štafeta


Red Hat tým A
Výsledky jsou zde,  fotečky od Davida tady a toto je záznam z Garmina.

Jo ... a těch lahvinek ... bude nakonec 14 :)))

neděle 13. dubna 2014

Bezva Masaryk Run

Ráno trošku stresíček. Ani ne tak kvůli běhu samotnému, ale kvůli reportáži pro Bezvabeh.cz, kterou jsem o závodě měla udělat. Já jsem totiž přespříliš zodpovědná osoba a tak jsem nechtěla zadavatele zklamat :)

Než jsem ráno vyjela na autodrom, kde se závod konal, koukla jsem na teploměr, který hlásal 15 stupňů a rozhodla se pro trenýrky a triko. Na poslední chvíli jsem si naštěstí vzala ještě bundu. Musím říct, že jen málo lidí se mi dnes nedívalo na nohy. Ne pro jejich krásu ;-) ale oblečeni často v zimním, nevěřícně koukali. No jo, to jsem dnes přepískla. Na okruhu bylo totiž 9 stupňů, studenej vítr a do závodu 2 hodiny :)
Tak jsme si to alespoň s holkama zpestřovaly nácvikem na stupních vítězů :)

já, Martina a Hanka

Než se závod rozběhl, stihly jsme i zapózovat s Bájenkama :)


A až se závod rozběhl, tak už mi bylo teplo :) Kousek za startem to šlo mírně do kopečka, ale to jsem věděla, poněvadž už jsem tuto část několikrát jela na kolečkových bruslích. Ale pak už to šlo z kopce. A hoooodně dlouho z kopce. To nevěštilo nic dobrého. V tu chvíli jsem se ale kochala. Bylo super, vidět barevný had běžců, jak se táhne zatáčkami okruhu. Už tak super nebylo, vidět had běžců, jak zpomaluje a táhne se zatáčkami nahoru. No nic, zakousla jsem se a táhla taky. Průběh prvním kolem byl ve znamení lapání po dechu. I když to tak na fotce nevypadá :)

to druhé zprava, černé, nejvíc smějící se, jsem já :)
 Druhé kolo jsem se kousla ještě víc a zaběhla o něco rychleji než to první. Sil bylo celkem dost, takže jsem si závod nesmírně užívala. Cílem jsem proběhla za 52:20 a na garminu je z toho krásná mapička.

Pak jsem dělala ty rozhovory a čekala na vyhlášení výsledků a když jsem se zase potkala s holkama, tak mi hlásily, že Hanka skončila čtvrtá. V hlavní kategorii. Naprosto parádní výkon, gratuluji Hance a z legrace říkám, že se jdu podívat na výsledky, třeba jsem taky čtvrtá :) A ono to tak vážně bylo!!!! Sice ne v hlavní, ale své - ženy B - kategorii, ale to nic nemění na tom, jakou jsem z toho měla radost :) Kterou samozřejmě u čtvrtého místa záhy vystřídá naštvání, ale to už tak bývá :) Nebo alespoň loni jsem si těch čtyřek užila :)
Co dodat? Dobře zorganizovaný krásný závod, v zajímavém prostředí, který jestli se příští rok zase uskuteční, má určitě šanci hodně zvýšit počet startujících ... i když letošní bezmála tisícovka, je na první ročník slušné číslo.

Tady fotky ze závodu, které nafotil Robin a myslím, že se mu povedly.