neděle 13. ledna 2013

O jednom návratu

Když jsem před čtyřmi lety začala běhat, tak nějak automaticky se mnou začal běhat i manžel. Ve sportu jsem se vždycky doplňovali a ne jinak tomu bylo při běhu. Snad i proto, že nejraději jsme běhali v lese, tak po prvním půlmaratonu a pak maratonu, jsme se rozhodli zkusit nějakou tu akci v terénu. Náhoda nám přihrála do cesty první ročník Beskydské sedmičky, který se navíc musel absolvovat ve dvojici. Pro nás něco nového. Akci jsme pojali spíš turisticky, omrknout, jak takový horský závod vypadá (já teda omrknout i Libora Uhra, protože horolezectví mě imponuje od malička ;-) ), jestli si budeme sedět jako dvojice a jestli překonáme vzdálenost více než dvakrát tak dlouhou, jako maraton. A tehdy to začalo. Tehdy jsme se shodli, že toto je přesně to, po čem prahne naše běžecká dušička. Na trati jsme se skvěle doplňovali ... ono taky když se s někým znáte tolik let, tak už z výrazu v tváři odtušíte, zda toto opravdu bolí, toto se dá vydržet nebo tohleto vážně nevydržím.

2010 - první zkouška závodu dvojic

Další rok jsme docela úspěšně absolvovali celý seriál Mountain Challenge a ze spoluběžců se stali parťáci.

2011 - doběh do cíle poslední etapy MCH

V podstatě až do loňského léta jsme objížděli všechny závody, i jednotlivců, společně.


Pak ale přišel můj konec závodění a s ním i konec našich ambicí v mixech. Zatímco já jsem se zbráborala, přehodnotila situaci a priority a našla si i nové cíle, David přestal běhat. Prý z nedostatku času, protože se rozhodl pro další studium, ale podle mě, mu ale chyběla i jakási motivace. Nechal mě tedy vybíhat do osvětlených večerních ulic či do zasněžené přírody samotnou a ani moje argumenty hemžící se slovy endorfiny, obezita, zdraví, odreagování, nepomohly.  Tak jsem to vzdala, nutit nikoho nebudu.

Včera jsem viděla Davidovi hodinky na nabíječce. A dneska ráno, když jsem se oblékala na výběh, se začal převlékat taky. Tak přece jen se mu to v té hlavince rozleželo. Člověk ale musí chtít sám. A já jsem byla dnes hrozně ráda, že jsme tou krásnou zasněženou krajinou zase běželi spolu. Snad mám zpátky svého parťáka :-)


1 komentář:

  1. To je fajn - ono to cloveku prece jenom neda. U nas to bylo taky tak: V. nejdriv o behani nechtela ani slyset (hraje tenisovou ligu) a pak jednou vecer nazula maratonky a vybehla se mnou a prvni 1/2M jsme si zabehly spolecne... Tak at vam to vydrzi!

    OdpovědětVymazat