Beautiful Day

Svratka

Jsem si vědoma, že to, co teď budu psát, moc nekoresponduje s mým předchozím článkem. Tak jak většinou běhám s někým, tak v sobotu se stalo, že jsem na běh zůstala sama. No nic, aspoň vyzkouším nová sluchátka. Na hudbu normálně neběhám. Nějak pociťuji potřebu mít kontrolu nad svými tělesnými zvuky a taky ráda poslouchám les. Sluchátka jsem si koupila pouze proto, že se chystám v létě běžet 24hodinovku na ovále a tam to asi bez hudby nepůjde ... pokud nebudu chtít skončit v blázinci :)

Když mě dnes všichni pustili k vodě :) tak jsem se rozhodla běžet k řece. Něco delšího, po rovince a ne v lese, abych nelitovala ucpaných uší. Prvních pár stovek metrů jsem byla nervózní, že nebudu slyšet přijíždět auto a něco mě zajede nebo vběhnu pod kolo cyklistovi. Ale to brzy přešlo. Pak mě taky znervóznilo, když se nějaký chodec v mém směru, desítky metrů přede mnou, otočil. Vím, že mě běžně chodci registrují dlouho dopředu, ale teď mě to rozhodilo, že asi strašně funím ... Pak jsem ale vyběhla do polí a veškerá nervozita ze mě spadla.

Než se z domu dostanu ke Svratce, tak musím přeběhnout Palackého vrch a protože jsem si dnes naordinovala objem při nízké tepovce, tak jakmile se cesta začala prudce zvedat, chtěla jsem přejít do chůze. V tom mi ale Bono začal zpívat It's a beautiful deeeéééj a kolem to slunko a rozkvetlý stromy a prázdno a mě se najednou chtělo lítat a do chůze jsem vůbec nepřešla. Na tváři široký úsměv a hrnula jsem si to nahoru, abych si chůzí ten krásný den nepokazila.

Když jsem přiběhla k řece, měla jsem za sebou už 6 kilometrů, ale zlákal mě rozcestník, který hlásal 10km k soutoku Svratky se Svitavou. Tak když je tak krásně, tak si nedám jen jednu řeku, ale rovnou dvě :) S tou hudbou v uších jsem se cítila tak nějak bezstarostně a nic nebyl v tu chvíli problém.

cyklostezka kolem Anthroposu

peřeje na Svratce :)

Cesta ubíhala jak po másle, ani nevím jak, ale za pár písniček jsem byla tam a zase zpět :) Párkrát jsem se teda musela při nějakým rychlejším songu krotit, protože se mi tempo po tom asfaltu kolem řeky docela rozbíhalo. Nohy využívaly každý kousek chodníčku v trávě a sice marně hledaly kořeny a bahno a šutry, ale i takovéto tréninky jsou potřeba. A hudba mi v té jednotvárnosti strašně pomohla. Proč jste mi už dávno neřekli, co na té hudbě při běhu máte?  :)

starý železniční most

nedávno dostavěný nejvyšší barák v ČR

Odpoledne jsem si pak dala šlofíka na sluníčku na zahradě. Přece jen na mě ta štreka trochu dolehla.
Jediným šrámem na tomto krásném dni je první letošní fialový nehtík, ve kterém mi teď v klidu nepříjemně tepe ... to asi protože mi cestou z kopce k Anthroposu hráli Offspring :)

Běžecká kavárna

Tuhle mi volá kamarádka, co jsem se s ní roky neviděla, že bychom se mohly sejít někde na kafe pokecat. Koukám do diáře, marně hledaje prázdné políčko. Pak bezděčně pronesu: "Hele, a neběháš náhodou?" Chvíli je na druhém konci ticho a pak slyším něco o bláznech. Nevím jestli já jsem blázen nebo jako ona není přece blázen ... no, běhat jsme nešly, ale čas na pokec jsme taky nenašly. A tak jsem si uvědomila, že vlastně poslední dobou, je běh pro mě taková imaginární kavárna.
Běhám s kolegyní Ivankou, běhám se závoďačkou Monikou, běhám s klubem Báječných Žen v Běhu, běhám s manželem a někdy taky PIMkou Martinou ...

středeční běžecká kavárna :)

No a když se s nikým nedomluvím, tak pořád máme pravidelné denní výběhy v práci. Takže pokud přijdu kterýkoliv den v 11h na sraz, mám o společnost postaráno :)

část naší běžecké party

Nedávno nám jeden z našich známých řekl, že jsme ti nejliberálnější rodiče, které zná. No bodejť by ne, když téměř všechna rozhodnutí vznikají pod vlivem endorfinů za běhu :) Společný výběh je skvělá příležitost, jak řešit životní situace pozitivně a s nadhledem :) A když náhodou máme tendenci od problému utéct, tak jeden druhého rychle dožene :)

je to smutné, ale bohužel nemám novější fotku manžela :)

Na sezení v kavárně prostě nemám ve všední den čas. Pracuji, běhám, fotím a denně vařím teplou večeři. Jeden z mých kolegů mi říká, že tím kazím zaměstnaným ženám image. Zřejmě je chudák večer o chlebu. Ale když máte doma samé sportovce, tak se výživa nemůže šidit :) Tady trochu odbočím a musím se pochlubit ... minulý týden, Mistrovství ČR mladších žákyň - 3. místo jednotlivci, 2. místo týmy :)

nejnovější úlovky :)

to hlavou dolů, je moje dítě

Zkrátka ... nezanedbávej staré přátele pro nové ... proto vzkaz všem mým přátelům a známým: nechcete prosím začít běhat? :)

Cestou necestou II.

V prvním dílu jsme skončili těsně před Vranovem. Jak už jsem psala, v tomto miniseriálu :) mám za cíl proběhnout trasu závodu Brněnský masakr. Vypadá to na 4 díly :)

Kostel ve Vranově

Na trasu masakru jsme naběhli ve Vranově. Vranov leží poměrně vysoko, končí zde cyklobus, kterým se nechávají vyvážet někteří cyklisté, aby si zamakali cestou z kopce :) My se tedy taky pustili z kopce, po žluté do Adamova. Krásná cesta, kochali jsme se, nehlídali si značku a zapomněli před nádražím odbočit :)

Cesta do Adamova

 
Z Adamova se běží kousek po silnici a po odbočení na lesní cestu, přestává být legrace. 4,5 kilometrů do kopce. Cesta je ale zpevněná a věřím, že někteří zde poběží, já jsem ale přešla na nordic walking a i tak jsem měla tep hodně vysoký. Na vrcholu kopce je potom Máchův památník, popsaný kolem dokola Májem.

Máchův památník

Chvíli jsem se začetla a už jsme zase metli dál, tentokrát po červené 3km na Nový hrad. Krásný běžecký úsek, po pravé straně výhledy do údolí, po levé straně les plný prvních jarních kytiček.

Jaro je tu :)

Na mapě závodu je takový malý krucánek, který naznačuje, že se zaběhne i na zříceninu, i když stojí mimo cestu. Pustili jsme se po první stezičce, která vedla tím směrem. Hrad se sice přiblížil na dosah, ale jaksi nás dělil hradní příkop. Tak tudy by to nešlo. Vracet se nám ale nechtělo, tak jsme se trochu krkolmě za pomocí hůlek sesunuli na správnou cestu. Hrad už byl otevřen, na nádvoří popíjelo plno kolistů kofolu.

Zřícenina Nový hrad

 Od zříceniny jsme běželi po zelené zpět do Adamova. Místy bylo docela bahýnko, šikovně maskované spadaným listím, takže už mám zablácené i ty poslední, čtvrté tenisky a budu muset čistit :( Nebo necháváte bláto opadat? :) Lesní cesta brzy ústí na cyklostezku údolím, která byla dnes opravdu na prasknutí. Děti, těhotné ženy, důchodci, všichni snad vytáhli kolo. Proto je následující záběr téměř zázrakem.

cyklostezka do Adamova

Opět běžecký úsek zpět do Adamova. Kdo už tady nebude moct běžet, pro toho to bude hooodně zdlouhavých pár kilometrů po rovině po asfaltu.
A pozor, vy co jste dočetli až sem a chystáte se běžet... Zapomeňte na veškerý text, který jsem doteď napsala. Právě jsem totiž otevřela mapu závodu, že dopíšu do textu kilometry a v přípravě se stala chyba. My to celé běželi dnes obráceně! A tak jsme si libovali, jak je to pěkně vystavěná trať, tolik běžeckých úseků mírně z kopečka... Ach jo :(  No nic, tak budete muset vydržet ještě asi o jeden díl víc :) mapa závodu
Jak se to mohlo stát? Já, takový milovník map! Teď si připadám jako ten osel, co jsem ho ještě po cestě fotila ... :)

osel

Z Adamova pak cesta pokračuje do Babic a Bílovic, ale my jsme se vrátili zpět k autu do Vranova. Závěrečných 3,5 km do kopce jsme si užili pomalým během za pomocí hůlek a aby mi na hodinkách svítila rovná dvacítka, musela jsem ještě 3x oběhnout auto :)

 

Pražský půlmaraton s foťákem na krku

Nechce se mi rozebírat pocity, které jsem včera prožívala jako neběžec, sama v nich nemám jasno. Takže alespoň pár fotek, které snad vystihují náladu tohoto krásného závodu.

Velký Carlo

už se to chystá ...

pan liška

krátce po startu

 a řeky plynou dál ...

ten, co to vyhrál

letci

jeden z mých čtrnácti kolegů na trati - Vlado

Mattoni ještě je!

podaná ruka

chaos u občerstvovačky

závodní binec

pastelové toitoiky

není potřeba komentáře

a je to za mnou

můj nejrychlejší kolega Pepa (1:22:05)

Nutno dodat, že jsem do Prahy jela hlavně jako servis, fotograf a platební karta v jednom, abych podpořila naše 3 firemní týmy :) Ale samozřejmě také potkat se s holkama z loňské Women´s Challenge a fandit všem úžasným lidem, kteří se postavili na start. Gratuluji všem, kteří závod dokončili!

"moji" kluci

Klukům patří jedna zvláštní pochvala. Všichni zaběhli pod 2 hodiny plus všichni čtyři z "A" týmu dokonce pod 1:30. Byli jste výborní!!!

Celá galerie zde. Kdyby se snad někdo poznal, napište, pošlu vám fotku bez vodotisku :)