Běhání po Varšavě

Člověk je pár dní mimo pravidelnou dávku internetu a nestačí se divit, kolik nového se událo. Jedno se ale nezměnilo. Na běžeckých stránkách je rušno a všichni běhají :) Krásná jistota :)
Pracovní život mě zavál na služebku do Varšavy. Běžecká výbava mi zabrala pomalu půlku zavazadla. Hotel jsem si vybrala podle toho, jak daleko je to z něj do parku, tak snad se na pár chvil urvu. V neděli mě čeká maraton, což je dobře, protože mi bude stačit každý den jen krátký výklusek. Ovšem o co ulevím nohám, o to přitížím žaludku. Vždyť tady jsou to samé pirohy, knedlíky, holubce ...

.... a večer Margarita :)

Naštěstí si mi podařilo najít i chvilku na proběhnutí. Když jsem odpoledne zaběhla do jednoho z parků, překvapilo mě, jak byl krásně upravený a jak byl prázdný. Nikdo tu neběhal. Nepotkala jsem za hodinu ani jednoho běžce, naopak jsem si tam připadala za exota ... pocit, který mě u nás už dávno opustil.

Ačkoliv Varšava je dost placatá, tento park jsem si pro sebe nazvala "schodový". Dalo by se tu výborně potrénovat na run-up :)

Když hrozilo, že odpoledne běhat nestihnu, přivstala jsem si ráno. A to byla teprve paráda. Žádný provoz, jen  ... pozor ... spousta běžců! Tak takhle oni to tu dělají :) Běžela jsem si bulvárem a co chvíli si s někým mávla na pozdrav. A najednou jsem si připadala jako doma. Na chvíli mi vůbec nepřišlo, že běhám někde daleko od domova. Běžci jsou všude stejní, mluví stejnou řečí beze slov a přinášejí mi tu - v dnešním chaotickém světě - tolik potřebnou jistotu. Tam, kde se běhá, jsem doma, mezi svými. A může to být třeba na míle daleko od skutečného domova.