Lesní přípitek

Na zimním výběhu jsme byly s Martinou už dlouho domluvené, ale čekaly jsme, až bude opravdu zima :) Konečně les pokryl bílý poprašek, teplota klesla pod nulu. Martina přijede za mnou do Brna vlakem, poběžíme do Kuřimi a já se zase vlakem dovezu zpět.
Ráno - píp - upozornění: dnes má narozeniny Martina ...
A ona mi nic neřekla, vopice. Na rychlo přelívám do malé petky víno, balím do batůžku 2 termohrnky ... to aby nám v té zimě nezmrzlo! ;-) a utíkám čekat k vlaku. Čekání se nekonalo, přibíhám tak tak a rovnou se tedy pouštíme na stezku. Chvíli kolem domků a pak už do lesa.

Krásně to křupe po čerstvém prašanu, chvílemi vykukuje mezi stromy sluníčko a nám se tváře červenají, jak dvě jablíčka. A to jsme ještě nepily! Martina - tajnůstkářka - se mezi řečí prokecla, že má narozeniny a já - herečka - dělám, že jsem nic neslyšela.
Přibíháme k zamrzlému rybníčku, který stojí za fotku.
Já: "nenapijeme se?"
M: "ty máš pití?"
Já: "si piš, že mám pití" a už lovím a podávám Marti hrníček.
M: "až tak, jo?"
Já: "až tak ... všechno nejlepší!!!"

Rulandské se po pěti kilometrech natřepalo do šáňa. A už to klopíme. Ještě foto a mažeme dál. V bříšku to krásně zahřálo, ale nohy jaksi ztuhly. Navíc se nám za každou zatáčkou chtělo na záchod. Ovíněné se kocháme výhledy. Věřím, že bychom se kochaly i bez vína, ale dnes to bylo jaksi hezčí :)

V Kuřimi na nádraží vytahuji teplou bundu, kterou jsem si nacpala do batůžku, aby to necinkalo a ujíždím zpátky domů. Zase jeden z výběhů, na který budu ráda vzpomínat.