Dnes mám premiéru, poběžím svůj nejkratší závod. Desítku. Mým cílem je držet se Miloše, jako vodiče na 50 minut. Ať už to půjde pomaleji nebo rychleji, toto je můj cíl. Před startem se potkáváme s holkama z Women´s Challenge. Někde nás tu je osm plus holky z minulého ročníku. Už jsme docela velká banda.
Těsně před startem se ještě snažíme sejít s Milošem na společnou fotku, ale marně. A tak se prodírám startovním polem, až tu jeho zelenou vestičku najdu. Start. Zjišťuji, že nejsem zdaleka sama, kdo má za cíl držet se vodiče zuby nehty. Běžíme ve velké skupině. Snad poprvé se mi daří nepřepálit začátek. I když se tempo mírně zvyšuje, běží se mi krásně. Na pátém kilometru koukám na hodinky a vidím tempo 4:38. Miloš trochu zpomaluje a posílá mě dopředu. Trenér se musí poslouchat, takže taktika netaktika, cíl necíl, poslechnu a vydávám se na trať sama. Svítí sluníčko, nic mě nebolí, nikde nepíchá, závod si doslova užívám. Kilometr před cílem cítím, že můžu ještě zrychlit. Ale jak je ten kilometr proklatě dlouhej! Měla jsem nastoupit o něco později, nemusela bych v cílové rovince tolik lapat po dechu. Někdo křičí "makej, máš to pod 47". Nebylo to sice na mě, ale probíhám cílem a cítím jakési dojetí. Na hodinkách mám 46:56. Na takový čas jsem se ani nepovažovala pomyslet. Hledám Davida, který si taky odběhl osobák a jdeme společně vyhlížet ostatní PIMky....
Žádné komentáře:
Okomentovat