Je to skoro dva měsíce, co jsem sem nic nenapsala. Je to
skoro dva měsíce, co mě na dovolené daleko na jihu Itálie zastihla smutná zpráva,
že mi umřel tatínek. Vyřizování pohřbu po telefonu, rychlý návrat domů, nemusím
to asi víc rozepisovat…. Nicméně všechno to smutno kolem mi sebralo jakoukoliv
energii vyběhnout. V kolika článcích jsem psala, jak je běh nejlepším
lékem na všechny smutky světa a nakonec jsem svým slovům nedostála. Nešlo to.
Nejvíc mě ale zaráželo, že mi běh nechybí. Jindy bych si neuměla tento stav
vůbec představit. Tělo se odpočinku vůbec nebránilo.
Podařilo se mi za tu dobu co běhám, pár lidí k běhu taky přivést. A
jeden takový človíček za mnou před čtrnácti dny přišel s tím, jestli bych
se s ním nešla proběhnout. Skoro se styděl mi říct, že měsíc neběhal. A
jak jsem se styděla já …
A tak jsme druhé ráno vyběhli. Já raději bez hodinek, aby mě
ta čísla zbytečně nestresovala. Před námi byl okruh 9 kilometrů a na prvním
kopečku jsem nevěřila, že to celé uběhnu. Naštěstí můj parťák nikam nehnal,
takže se nám to nakonec oběma podařilo. Odpoledne jsem se cítila jak maratonu.
Akorát ta euforie tam nějak chyběla. Ba co, nedostavil se ani příliv endorfinů.
Za 3 dny jsem to zkusila znovu. Na mé staré známé trase, s Davidem,
krátce po dešti. Vzduch byl čistý, ale mně se stejně moc dobře nedýchalo. Naštěstí
asi po pěti kilometrech jsem chytla druhý dech a začalo mi to konečně trochu
jít. Bylo z toho dalších 9 kilometrů a tentokrát i ten dobrý pocit.
Třetí výběh byl tuto středu. V rámci našeho kroužku v práci,
který se nám během prázdnin jaksi rozpadl, jsme 3 mohykáni vyběhli na naši
známou trasu. Ač s plným nosem (vrcholí mi alergie), běželo se mi o poznání
lépe. A stejné to bylo i s pocitem po běhu. Dokonce mě přepadla myšlenka,
jak jsem to tak dlouho mohla vydržet.
Nemám před sebou žádný závod. Beskydskou sedmičku jsem
musela zabalit. Ne tak kvůli nedostatečné přípravě, ale čeká mě dva dny před
závodem chirurgický zákrok v podobě vydlabání osmičky. Mým přáním je teď běhat
si jen tak pro sebe a pro zábavu. Tak, jako tomu bylo na začátku.
Ahoj Renčo,
OdpovědětVymazatje mi líto odchodu tvého tatínka, gratuluju k návratu k běhu. Je to jako vracet se do života. Mně zemřel v létě manžel, se třemi dětmi jsem se ocitla ze dne na den v jiném světě. Taky neběhám. Nemám na to energii, onemocněla jsem. Ale běh přijde. Ne sice v dobu, kdy jsem si to plánovala, ale přijde. Ne že bych se kdovíjak těšila, ale rozhodla jsem se pokračovat v běhu - je to jedna z mnoha hodnot, které mi manžel zanechal. Tak se taky pomalu vracím k životu, učím se znova fungovat, budu se učit znova běhat. Učím se znova žít.
Přeju ti, aby každý den měl radostnější nádech, abys žila. Myslím, že tvůj tatínek by si přál, aby ses nezastavila v jednom časovém okamžiku, ale abys šla svojí cestou i bez něj, přestože je to pro tebe ztráta. Ale i ztráta se může stát ziskem, i když to na první pohled není vidět a zisk může být vidět až s odstupem mnoha let.
Ať se ti dobře běhá, ať se ti žije s radostí. K.
Milá K., i já Ti moc přeji hodně sil do života. Je to jak píšeš ... vše v životě člověka má nějaký smysl a i když to bolí, musíme jít dál. R
OdpovědětVymazatAhoj Renčo,
OdpovědětVymazatobčas jsem ti koukla na blog, jestli píšeš něco nového a říkala jsem si, že máš asi hodně hektické prázdniny, že nemáš čas psát. Vůbec by mě nenapadl pravý důvod tvého nepsaní. Je mi smutno, když čtu tvůj článek a moc nevím, co napsat, protože upřímnou soustrast mi přijde takový nicneříkající a blbý. Ale jsem si jistá, že radost z běhu i radost z žití se ti postupně určitě vrátí. Určitě na to ale jdeš dobře, běhej jen, když se ti bude chtít a když tě to bude bavit. Ráda si s tebou zase zaběhám, až budeš mít náladu.
Měj se, Monika Stras.
Blby. Proste blby, pitomy a neni k tomu nic moc co dodat, aby to min bolelo. Mne umrel tatinek taky, kdyz jsem byla v zahranici a shodou okolnosti nebyl tehdy doma ani muj bracha. Trvalo mi dva mesice vsechno pozarizovat a postupne se dostat trochu do normalu (i kdyz zivot bude ted uz vzdycky trochu jinej. At ti ten cas rychle uplyne. Behani tomu mozna pomuze. Drz se.
OdpovědětVymazat