S Jobsem v hlavě

Fascinoval mě pán, co uběhl maraton a přitom upletl několik metrů dlouhou šálu. Netuším, jestli u toho ještě poslouchal muziku, ale tomu říkám panečku time management :) Já zatím stíhám u běhání jen číst. Má to ale jeden háček. Když se začtu, přestávám vnímat okolí. Není to jako u poslouchání muziky. Při té často vypnu mozek a nechávám se unášet rytmem. U knih nelze nevnímat. Nebo ano, ale to potom příliš nesvědčí o kvalitě čtiva. A tak se mi stalo, že jsem se zaposlouchala do Jobse a v klidu si běžela na křižovatce na červenou. A dost. Od té doby chodím s Jobsem na dráhu. Běháme spolu do zblbnutí dokola a nic mi nehrozí. Leda tak pozdní příchod domů :)

nikým nerušené stopy

Tuhle se mi vybila v mp3 baterka a tak jsem měla čas popřemýšlet nad paralelami, které na mě z knih vyskakují. To je mimochodem jedna z mála nevýhod audioknih, že nelze odložit text a přenést se do vlastních myšlenek ... aniž by člověk sundával rukavice a šmátral v kapsičce po tlačítku "pause". Myslela jsem na to, jak člověka ovlivní místo, kde žije. Bůhví, kde by byl Jobs, kdyby se jeho rodiče nestěhovali z místa na místo a on tak nepotkával ty správné lidi. Myslela jsem na to, jak nás každé nové prostředí utváří a jaký má na nás vliv a jak jsme my, nestěhovaví, o tato poznání ochuzeni. Mám za to, že to nemusí být ani stěhování desítky kilometrů daleko. Někdy se stačí přiblížit k lesu. Běhala bych, kdybych zůstala bydlet v centru města? Překonala bych pohledy těch navoněných v dress codu, na upachtěnou v elasťáčcích nebo se raději skryla do klimatizovaných fitcenter? A tak když mi psala kamarádka, co se zanedlouho stěhuje o pár kilometrů dál z města, že se jí vůbec nechce, napsala jsem jí: nezoufej, třeba tě čeká nový život :)

* dnes se mi rozbila mp3, tak bude Jobs chvíli u ledu
** dnes večer mi spadl iPhone do polévky ... husté, z cizrny ... pěkně se za ním za mého šoku zavřela hladinka ...  paralely zde nehledejte ... to je jen moje nešikovnost :)