Geovýběh

Geocachingem se bavíme už docela dlouho. Žádná mánie, spíš příjemné zpestření procházek. Nevím, jak to začalo, ale najednou se v posledních týdnech předháníme s partou přátel, kdo najde víc kešek (kdo neví o co jde --> geocaching.com)

A tak kamarád, jen co uspí dcerku, místo sezení u počítače, vyráží na noční lov. A my, jsme pro kešky a indície začali běhat. Nikdy předtím nás to nenapadlo. Přece jen to hledání člověka trochu zbrzdí a vyhodí z rytmu. Nicméně, jak se ukázalo, není to vůbec špatné zpestření tréninku. Najednou se dozvídám spoustu zajímavostí o místech, kudy běžně pobíhám. Například hromádka šutrů, přes kterou pravidelně klopýtám na jedné lesní cestě, jsou vlastně základy lestní chaty, která tu ještě před několika lety stála. Nebo jsem kousek zase od jiné cesty, objevila čistou studánku, kterou určitě v létě využiju. A tak bych mohla pokračovat.
Dnes se ale k běžeckému tréninku přidal další rozměr. Kdo keškuje, ví, že někdy je potřeba zjistit indície, než se dojde k finální krabce. To se pak hledají různé pomníčky, vývěsní štítky, sčítají se lampy nebo okna kostelů, aby se vyluštila finální souřadnice. Dnes jsme měli v plánu oběhnout šest takových míst, které jsem si chtěla vyfotit a pak v teple domova v klidu luštit. Jenže se mi vybil foťák. No přece nepoběžíme domů s prázdnou. A tak se k běžeckému tréninku přidal trénink na Alzheimra.

Rozdělili jsme si s D. kdo si bude co pamatovat. Já texty, on čísla. Pořád jsem si je opakovala a přidávala další a další. Byl z toho nesouvislý, téměř nezapamatovatelný text. Ale bylo potřeba, tuto informaci přenést domů. Úplně jsme spolu přestali mluvit a jak jsme se blížili, tak jsme tak zvyšovali tempo, že u domu už jsme skoro sprintovali. A ta úleva .... ta úleva, když jsem to pak doma, hned v předsíni, napsala na papír ...
Takže vyluštěno, zítra poběžíme krabky posbírat. Nejspíš se zase dostaneme na místa, která jsou na dosah a přesto pro nás neznámá. Jako třeba tato zapomenutá pamětní deska...