Běhání s prkýnky

Než jsme jeli do Jizerek, mnozí varovali, že si běžky ani nemáme brát. Brala jsem to trochu s rezervou. My z jižní Moravy, nejsme co se týká sněhu, zpovykaní ;-) Když jsme se ale blížili do Rudolfova, po sněhu opravdu ani památky. Naději ve mně vykřesal až děda, který sbíhal z lesa s běžkami v ruce. Utíkal na autobus, ale ještě mi stačil odpovědět, že nahoře snad pro nás ještě něco bílého zbylo.
A tak se stalo, že jsme si užili 3 krásné výlety na prkýnkách.

Místy se muselo trochu přenášet, ale kam spěchat že? Aspoň byl čas se kochat. A nacházet nové cesty. Třeba jednou jsme si to namířili na turistickou místo běžeckou trasu, která vedla naneštěstí z kopce. Na zmrzlém rozdupaném sněhu nešlo brzdit a tak turisté museli odskakovat do lesa, když se dolů řítila neřízená střela v podobě Davida, který si prostě ty lyže nesundá, ani kdyby se měl zabít.
Nebo jsme kolem bedřichovské přehrady natrefili opět turistickou, tentokrát po dřevěném chodníčku. I na tom jsou Brňáci schopni jezdit! Vzhledem k tomu, že chodníček byl namrzlý a mírně z kopce a nedalo se na něm plužit kvůli krajnicím, někteří často líbali zem. A zrovna tady jsme potkali běžce. Pěkně si to cupital a nechci ani vědět, co se mu honilo hlavou, když viděl na chodníčku čtyři běžkaře. Na pozdrav v údivu nebo úleku ani nezareagoval.

Když to shrnu, naběháno nula nula nic, naběžkováno krásných 70 km prokládaných vycházkami a kupodivu jen pár modřin :)