S dobrým oddílem v Opavě

V sobotu jsem se vydala na společensko-bežeckou návštěvu do Opavy. Jana organizovala, Tina pozvala, trasa měřila ... 76km! Samozřejmě to je momentálně nad moje síly, takže jsem uvítala, že Tina se může připojit až ve dvě odpoledne. Do té doby ale nezahálela! Když jsem přijela, po domě to vonělo. Domácí hovězí vývar, muffinky sladké, rohlíčky slané, čaj, jeřabinová šťáva ... to vše vezli Ludvík s Orinkem spolu s námi na smluvené místo, kam ve dvě hodiny dorazila skupinka pěti běžců. Ti už měli v té době v nohách 47 km. Navíc tou kopcovitější částí.

Orinek (pes) všechno kontroloval :)

Když jsme se rozběhli, Orinek se rozhodl to zkusit s námi. Držel se nás zuby nehty, chvíli dokonce skupinku vedl, ale pak byl nemilosrdně páníčkem donucen skrečovat. A tak nás alespoň chvíli sledoval z doprovodného vozidla, než jsme se mu ztratili v lese.

pronásledovaní Orinkem

Snažila jsem se krotit v sobě tu natěšenost a nezrychlovat tempo. Ale o to víc mi to mluvilo. Doufám, že jsem tím ostatním nelezla na nervy :D Ale tak chápete ... některé z nich jsem měla pouze "přečtené" a tak bylo potřeba spoustu věcí osobně probrat. Nevím kolik kilometrů uteklo, ale už jsme se loučili s první dvojicí a pokračovali dál v pěti. Probíhali jsme vesničkami, dostávalo se mi výkladu zeměpisného i dějepisného. Je to bezva, proběhnout se daleko od domova, v úplně jiném kraji a nemuset přitom zrovna závodit. I když bylo pošmourno mapovala jsem krajinu a vstřebávala každý kilometr.
V Kravařích se od nás odpojil další člen, co už dlouho mlčel a postupně mu docházely síly. S Tinou jsme se rozhodly doprovodit Janu a Jiříka do Opavy. V tu dobu už měli oba odběhnuto bezmála 70 km. Dělaly jsme nemístné vtípky, jako že teď zase oni doprovodí nás, ale teď už na nich byla vidět únava. Konečně, už jsem si začínala myslet, že to ani nejsou lidi :)

Tina, já, Jana, Jiřík (Tino, měla by sis dát přezdívku na "j")

Když jsme se loučili, začalo kapat a taky už se stmívalo, tak jsme se s Tinou pořádně obuly do posledních 10km. Respektive jsem si to myslela, ale Garmin ukazuje celou trasu konstantní tempo. Asi jsme moc kecaly a tak mě mátl ten věčně docházející dech ;-) Každopádně doběhly jsme za tmy a dělalo to rovných 32,23 km :) Běh to byl výborný, ale co následovalo pak, to bylo snad ještě výbornější ... saunička, po sauničce dobroty a vínečko.

raději black and white, protože jsme byly červený jak prasátka :)))

 Chtěla bych moc poděkovat Tině za luxusní péči, Janě, že takovou akci zorganizovala, Jiříkovi, že se mnou hovořil a všem ostatním z dobrýho oddílu za skvělou společnost. Jste dobří a ráda se s váma zase někdy uvidím! Třeba v Brně na masakru ;-)