Aprílový maraton

Název závodu vskutku aprílový. Žádných 42,195 nýbrž 6,3 km. V pořadí můj třetí krátký závod v tomto měsíci.  Začíná to být rutina ;) - dvacku na lístek, 40 na startovné, telefon, dva klíče a hurá na závod. Tentokrát jde se mnou i David. Je to jeho premiéra - nejkratší závod v životě. Taky se na něj důkladně připravil. Večer 6 pivek a Tullamorka na zapití výhry brněnské Komety. Ráno zdržuje, v naději, že nestihneme vlak. Ale to se panáček plete :) Na vlak jsme doklusali včas. Cestou poslouchám něco o tom, jaký to bude trapas, až se na tak krátkém závodě pozvrací :)

U registrace se potkáváme s holkama z Báječných žen v běhu a když se David registruje, dřív než stihne nahlásit oddíl, diktujeme pořadateli "Báječná menšina" ... a on to tam skutečně napíše :)

Na startu se vůbec necítím, že bych měla dnes běžet rychle. Tento pocit mě drží celý závod, kromě seběhů z kopce :) Je jich tu celkem dost, na tak krátké trase. Z těch tří závodů se mi ale dnes běží nejlíp. Kupodivu doma z Garmina zjišťuji, že i nejrychleji. 5:07 na kilák v terénu, je na mě slušný výkon. Mám z toho radost.

ďábelsky vysmátá :)

V cíli jdu pokecat s Kamilem, který doběhl celkově jako druhý a když se dozví, že zpátky domů do Brna s Davidem běžíme, chce se přidat. Upozorňuji ho, že ale běžíme pomalu, nicméně mě ujišťuje, že se stejně potřebuje vyklusat. Potíž je v tom, že Kamil klusá tempem 4:30/km. Tajně si přeju, aby místo čajů, které vyhrál, dostal do batůžku nálož cihel :)
Po vyhlášení vítězů vybíháme. Je to do kopce a tak takticky kladu otevřené otázky, abych nemusela moc mluvit. Protijdoucím se musí naskytovat moc pěkný obrázek. Jeden lehkonohý běžec a vedle něj dva rudí soptíci. Naštěstí do Brna je to pak pořád mírně z kopce a tak se nakonec dostáváme pěkně do tempa a podle průměrné rychlosti 5:18/km na necelých 11 km se tak pro mě tento pozávodní výklus stává dnešním druhým závodem. Holt není nad kvalitní trénink :)

Malá premiéra

Několik let úspěšně ignoruji Brněnský Běžecký Pohár. Pětka je pro mě zkrátka sprint a na ty já nejsem :) Když se ale rychlá pětka doplní pomalou desítkou zpátky domů, může z toho být téměř intervalový trénink :)  A takto jsem si zdůvodnila svůj první start v rámci BBP. Důvod navíc byl pak sběr závodních kilometrů do Běžseriálu. Dokonce jsem se tak rozšoupla, že jsem si rovnou nechala vystavit registrační kartu, abych si ušetřila frontu při registraci na dalších závodech.

... škoda, že jsem začala až předposledním závodem :)

Profil tratě sliboval hned zkraje slušný kopeček. V jakési postartovní euforii mi to ani nepřišlo a tak jsem jeho strmost docenila, až když jsem ho běžela dolů do cíle :) Nicméně pěkné stoupáníčko to bylo, páč jsem asi po dvou kilometrech začala těžce lapat po dechu. Nějak mě píchalo pod žebrem a tak jsem doufala, že toto už určitě bude ten nejvyšší vrchol tratě. Každý seběh mě ale následně vyvedl z omylu. Bylo to jak na houpačce, která ještě navíc zatáčí. Asi na čtvrtém kilometru jsem začala litovat, že jsem si nechala vystavit tu registrační kartu. Naštěstí pak už to šlo docela z kopce.

... děkuji neznámému fotografovi

Uřícená jsem prolétla cílem a stihla prohodit pár prních slov s kámoškou, než jsem si uvědomila, že bych si mohla vypnout hodinky :) Záznam z Garmina zde.

na to, že to nebyla rovinka ... docela spokojenost :)

V cíli jsem pak do sebe nasoukala Tatranku, zalila to jakýmsi žlutým sladidlem a za počínajícího deště jsme se s Martinou rozběhly zpět domů. Jak my si libovaly, když nebylo kam chvátat :) A nevadil nám ani déšť, který místy přecházel ve slušný liják.

"odměna" v cíli :)

Nejsem žádný velký šetřílek, nicméně z principu mě těší, že to byl opět krásně nízkorozpočtový závod :) Cestou tam jsem se svezla zdarma, jako "víkendový bonus" k Martinině roční šalinkartě, zpět jsem běžela a startovné 60Kč včetně karty, obsahovalo i tu Tatranku a žlutou limču :)

Malá cena Zlobice

Závod je to krátký a tak jsem se možná víc těšila na běh z Kuřimi zpátky domů, než na 7,2 km s číslem na hrudi. Ale popořádku ...

Tři Orlice

Když jsem se přihlásila s holkama do Běžseriálu, začala jsem hledat, kde bych mohla v okolí Brna první březnový víkend nasbírat bodíky za závodní kilometry a "vzala na milost" tento závod Kuřimské běžecké ligy. Z Brna je to "přes kopec". Vzala jsem si jen klíče, telefon, cukrovou tabletu, kapesník, 40 kaček na startovné, dvacku na jízdenku a vyběhla na vlak. U Orlovny v Kuřimi jsme už měly sraz s holkama z týmu, ale taky jsem tam potkala pár dalších kamarádů, což vždycky potěší.
Start závodu začal tak, jak jsem předpokládala. Rychle. Navíc začátek byl dlouho po rovině a had z běžců se brzy roztáhl a mizel v dáli. Omotával se kolem kopečku a za chvíli už bylo vidět barevná trička na jeho vrcholu. Stoupání bylo prudké, ale ne nijak dlouhé. Zato rovina zpátky do cíle, se mi zdála nekonečná.

cíl jsou ty domečky vpravo

Rovina, co nenechá člověka vydechnout a tlačí tempo nahoru. Celou dobu jsem se těšila, až si poběžím domů a nebudu muset tolik spěchat :) V cíli jsem byla za 38:29, čímž jsem si utvořila traťový rekord :) Zápisek z Garminu zde. A první bodíky pro tým máme s holkama v kapse :)
Snědla jsem dvě Horalky od pořadatelů (mimo jiné - v Orlovně bylo skvělé zázemí a milí pořadatelé) a ještě jsme počkaly na vyhlášení, abychom udělaly zvukovou kulisu kamarádce Hance, která v ženách vyhrála :)

gratulace Hance!

A hurá domů! No ... moje nohy byly rozhodně méně nadšené, než moje hlava. Ztuhlé svaly se ne a ne rozběhnout. Nějak jsem přecupitala město a ta paráda, na kterou jsem se těšila, začala až na polích.

z Kuřimi do Lelekovic

Závod se mi líbil, ale není nad to, jen tak si běžet a nemuset se nikam hnát. Pole už bylo oschlé, vykukovalo sluníčko a docela mě mrzelo, že je to do Brna opravdu jen kousek.

mokrohorské rybníčky

Když přičtu ranní běh na vlak, tak to byl dnes takový trojfázový půlmaraton. A všechna tato legrace stála jen 40 Kč za startovné (ve vlaku nepřišla průvodčí, tak jsem ušetřila i tu dvacku za jízdenku). Ať mi nikdo neříká, že na zábavu nemá peníze :)