Běžím si pohodovým pravidelným tempíčkem po pravém kraji stezky a zaposlouchaná do hudby si najednou uvědomuji, jak se můj obličej čím dál víc přibližuje zemi. Aniž bych ubrala na tempu, nohy běží dál, tělo nakloněné v předklonu ... musím před sebe natáhnout ruce .. holé ruce co uchrání můj obličej před střetem s hrubým asfaltem ... a je mi jasné, že to bude bolet.
Ležím na zemi a vůbec nevím, co se děje. Otáčím se a vidím nad sebou cyklistu. Vytahuji z uší Lennyho, kterej zrovna řve něco o "Are you gonna go my way?" a naprosto idiotsky se ptám cyklisty: "ty's mě shodil?" No co asi že? když tu tak stojí ...
Cyklista se omlouvá, že mě neviděl, já sedím, kontroluji škody. Mám sedřený ruce a kolena, ale jinak asi nic. Když nepočítám, že jsem špinavá jak čuně. Navíc jak si tahám z kapsy kapesník, tak všude po světlé bundě přibývá červených skvrn ...
Mezitím si uvědomuji, že cyklista je možná víc v šoku než já. Sice nechápe jak mě mohl nevidět, i já to nechápu, ale pořád se omlouvá a na moje brblání, že to mám domů 10 kilometrů mi nabízí peníze na lístek na šalinu :))
Za to mu poděkuju, zvedám se, posílám ho na oční (což Bubo vtipně na Garminu okomentoval otázkou, zda jsem mu vypíchla oči nebo co) a hrdinně pokračuji dál. Po pár minutách si uvědomuju, jak mě bolí kolena, lokty a hlavně ty ruce, jak strašně pálí. Zastavuji a dělám fotku, kterou posílám manželovi, aby mě politoval a chce se mi brečet. Jenže venku je dnes tolik lidí, že se prostě nehodí tady stát a brečet a tak znovu běžím. A v hlavě řeším, že jsem si vlastně nevypnula hodinky a celý to válení se po zemi mi zhorší průměrný čas!
Lidi na mě čumí, jak kdyby nikdy neviděli špinavou zakrvácenou kulhavou ženskou. Snažím se dělat že nic a napadá mě, že i toto je důležitá součást tréninku. Otřepat se z pádu a běžet dál. Kdyby to byl závod, taky musím nějak doběhnout do cíle a nebude nikdo, kdo by mi pofoukal bebinko. A takovýto trénink se nedá jen tak naplánovat :) Takže já toho vlastně musím využít. Co už na tom, jestli si ty ranky umyju za 10 nebo 20 minut. Stejně už to mám zaschlý. A tak se na rozcestí dávám levou, tou delší stranou. A pěkně proti větru, ať to stojí za to.
Dobíhám domů, dcera zvyklá na moje malé tragédie se jen zeptá, co to bylo na tom kole za vola. Bebinko mi nikdo nefouká, ani když teatrálně ječím u vyškrabávání špíny z ranek a odstřihávání kůže. No nic. Jaký si to uděláš, takový to máš.
Modřina nad zadkem dává tušit, že mě ten cyklista fakt srazil. Do teď jsem si totiž nebyla jistá, jestli jsem třeba nezakopla. Stejně tak jako cyklista nechápe, že mě neviděl, tak já nechápu, jak jsem ten jeho náraz nemohla necítit.
Když to celé vyprávím mamince - protože maminka, ta mě přece musí politovat - tak dostanu nadaný, že to je tím, že jsem měla ty sluchátka.
To mě sakra fakt nikdo nemůže politovat? :D
Jseš hrdinka! Je super, že jsi to vzala sportovně...spousta ženských by cyklistu zdupala na tři doby a ještě by si nechali zaplatit tu cestu domů.:D
OdpovědětVymazatMyslím, že na pokud se Ti někdy něco podobného (nedejbože) přihodí na závodech, budeš perfektně připravená a tolik Tě to nerozhodí:))
Trochu mi to připomnělo jeden můj zážitek, když jsem dělala autoškolu. Při jedné ze zkušebních jízd jsem měla bouračku. Nebyla to moje vina a nikomu se nic nestalo, ale viděla jsem všechny náležitosti a dozvěděla jsem se prakticky, jak při takové nehodě postupovat...taky to byla situace, kterou nikdo nenaplánoval a dost jsem si z toho odnesla. (Naštěstí jsem se - ťuk ťuk na dřevo - do situace, kdy bych toto musela řešit, zatím znovu nedostala)
No kdyby to byl nějakej odresovanej frajer, tak bych možná reagovala jinak :D Ale ten by se možná ani nezastavil ... Teď mě napadá, že mě vlastně už jednou jeden takovej, rakouskej, srazil na inlinech ve Vídni. A chtěl ujet. Jenže já jsem zavolala na manžela přede mnou, ten ho zadržel a dopadlo to jako tady u kolegy v příspěvku pod náma :)))
VymazatTo tě tady polituju, ale je jasný, že ultráci nejsou slečinky. A jseš i kliďas ... jednou mě na lyžích sejmul turista, který mi skočil do cesty ... zlomil jsem si hůlku a tak jsem ho tou druhou zmlátil :-)
OdpovědětVymazatJežiši... doufám, že ti nikdy neskočím do cesty :D
VymazatKotouč! Teď jsem si namsmrkala do snídaně! To se dělá? :-D Ta představa...!!
VymazatNo.. jednou se me nekdo ptal, kdyz beham -- jestli se nebojim aut. Uz tehdy jsem rekl, ze aut ne, ale cyklistu ano..:). Casto me dostane, jak i v udoli nebo na neprehlednych usecich to masti, casto v seru bez svetla(!) -- pocitaji s tim, ze nemaji nic v ceste, nebo ze jim chodci budou uskakovat..:).
OdpovědětVymazatZaplatbanbu nic zlomenyho nemas! Zvladla jsi to dobre, statecne, ale promluvim jak tvoje maminka..Tvuj pribeh me zase odradil od sluchatek v mistech, kde je mozny vyskyt cyklistu:). Ono kdyz za sebou nekoho clovek slysi, tak je vetsi sance, ze k zadne kolizi nedojde. Cimz nerikam, ze je to tvoje chyba:)...
MSF! Brzo se rany zahoji.. At to beha! 12:)
Já s těma sluchátkama vyběhla po dlouhé době, páč jsem po dlouhé době běžela sama :) ale já mám za to, že i kdybych nakrásno za sebou slyšela cyklistu, tak by mě nenapadlo, že mě na široké cestě sejme. Ano, možná tělo by bylo trochu zpevněný, připravený podvědomě na střet, ale nijak bych tomu nezabránila. Zabránila bych ale té blbé otázce jestli mě srazil :)
VymazatMalá poznámka ... to tvoje psaní bez diakrititky ... "casto v seru bez svetla(!)" ... musela jsem se naklonit až nad monitor, jestli tam to "v" je :)))
Tak teď jsi mě dostala :-D Četl jsem to stejně a "v" jsem přehlédl při prvním čtení přehlédl :-D 1bubo
Vymazat:).. omluva.. Tak holt se budu muset naučit psát s háčky.. To ta moje výchova na děrných štítcích..:). Ať to běhá, co nejméně střetů.. Asi bych podobně jako Pavel -- asi bych ho nakopal, až bych si zašpinil botu:). MSF! 12:)
VymazatJé, jak si sem dostala STRAVA-záznamy? :o)) Jinak doufám, že už jsi v pořádku, šok pominul a bebí se hojí...
OdpovědětVymazatNěkde jsem to vygooglila. Já to najdu a pošlu ti to. Akorát to nahrává jen ty aktivity, který máš nastavený jako default ... u mě je to běh, takže se mi tady nezobrazuje chůze, kolo apod.
Vymazatno já hledala přímo na Strava, bylo tam všechno možné, ale propojení s blogem nee. Ale je škoda těch dalších aktivit, že tam nejsou :o( Dík předem, zkusím taky pátrat ;o)
Vymazathttps://support.strava.com/hc/en-us/articles/216918527-Sharing-your-activities-with-a-Strava-Widget
VymazatAu au, malá malá, mě takhle borec jednou sejmul na přechodu, bolelo to hrozně a já ječela ještě víc. Obdivuju tvůj klid! (Bych mu ty prachy i s šalinou nabouchala někam!!) A běh s bebíčky bolí, já si za ně zatím vždycky mohla sama a sluchátka v tom byla nevině :-)
OdpovědětVymazatNo jo, stárnu. Těch zkušeností se nabaluje a tak se z hysterky stává kliďas :D Nebo o tom alespoň dle reakcí svědčí moje poslední dva zápisky :)
VymazatJá teda ty sluchátka nenosím tak často, abych je tolik obhajovala, ale teď za to fakt nemůžou :)
Mě se stalo přesně to samé, sluchátka jsem neměl. Doběhl jsem v Prokopském údolí nahoru do starých Jinonic, otočil se, že běžím zase dolů a už jsem byl na zemi. Cyklista nejdřív kontroloval kolo, potom mě. Odřeniny, rozbitý mobil...
OdpovědětVymazatTo musel byt hulvát! V tomto případě bych asi vypěnila i já! :-) Ale jak říkám.. Sluchátka nesluchátka, člověk nepředpokládá, že bude ze zadu sražen :-(
VymazatSrážka s kolem je pěkně nebezpečná, kdysi jsem takhle skončil s otřesem mozku v nemocnici ... to jsem ale neběžel, ale šel pozdě večer do hospody :-) Byla to strašná šlupa, asi rána zezadu loktem do hlavy, monokl pod okem, sedřenej a nepamatoval jsem si vůbec nic, tak ať se brzo zahojíš ... tb
OdpovědětVymazatJo, to moje jsou jen takový bezvýznamný bebinka :-) a už budou za pár dní úplně zahojený :-) Otřes mozku to je jiný kafe. To jsi mu pak asi ani nemohl vynadat nebo klást přihlouplé otázky.
VymazatBožato moje!
OdpovědětVymazatA z toho máš ty záda?
Přeji brzské uzdravení!
A mysli na mně v pondělí, prosím. Jdu se taky napravovat.