neděle 28. února 2016

Pochoďáky

Nedávno jsem při úklidu narazila na krabici. Na krabici, ve které je část mého dětství. Malůvky, žákovské knížky, dopisy z tábora, diplomy. Vždy když ji otevřu, tak je mi jasné, že tím dnešní úklid skončil. Pokaždé najdu v krabici něco nového. Tentokrát to byly vzpomínky na pochoďáky. Nemálo z těch diplomů patří totiž do skupiny pamětních listin o absolvování určité porce kilometrů v organizovaném pochodu.

Vzpomínám si, jak se často v neděli ráno z ničeho nic otevřely dveře taťkova pokoje a nehledě na to, že já se ségrou zrovna koukáme na Studio kamarád a mamka připravuje oběd, taťka zahlásil, že za čtvrt hodiny nám jede vlak, máme se okamžitě začít chystat, jde se na pochoďák. Z vyplazeným jazykem jsme doběhli na nádraží, naskočili do vlaku, většinou bez nějakých svačin, na jejichž přípravu nebyl čas, spoléhali jsme na hospody. Koukám na diplomy a nejčastěji jsou za 20 nebo 25 kilometrů. Přiložený kontrolní list je plný razítek a mastných skvrn od buřtu v cíli.

Po bezmála třiceti letech, zatoužím jít zase na pochoďák a sbírat razítka na kontrolách a těšit se na buřta v cíli. Zabrousím na dálkové pochody a hned mě zaujme Pochod medláneckých ježibab. Mám to za barákem a beru koho jiného, než moji mamku. Když ježibaby, tak to musíme jít my dvě :)
Trasa není nikde zveřejněna, na stránkách visí jen .pdf se základními instrukcemi. A tak překvápko přijde hned na startu a sice v podobě mapy.

"mapa" trasy

Chvíli na to nevěřícně koukám. Takovouto slepou mapu jsem viděla snad naposledy někdy při výsadku na pionýrském táboře. Vypadá to, že se za těch třicet let nic moc nezměnilo. Snažím se srovnat si v hlavě směr a napasovat tečky a čárky na papíru do skutečné mapy. Vyrážíme. Sněží, je mráz a je mi líto těch lidí co budou na kontrolách.

na Brněnskou přehradu sněží a vzadu vykukuje hrad Veveří

Ale kdepak kontroly v lese. Pěkně v teple v hospodách .. prý dostaneme razítko.

moje mamka :)

A tak se celé dopoledne těšíme na teplou hospodskou polévku. V poledne přicházíme konečně k první kontrole. U hospody nás ale vítá cedule - otevřeno od 14h. Tak to je pěkná zrada.

když vyšlápnete křížovou cestu nad přehradou, dostanete se k těmto třem křížům

Další hospoda je až za nějakých pět šest kilometrů. Je sice otevřená, ale je to tak malá hospůdka, že se sotva prodereme k baru, orazíme si kontrolní listy a téměř nepozorovaně mizíme. Pokračujeme dál několik kilometrů po okresní silnici. Není to vůbec nic příjemného. Poslední část trasy ale vede lesem a po letišti a je značená růžovými fáborky. Bohužel ještě teď, víc než měsíc po akci, vybledlé fáborky smutně visí na stromech.

ježibaby straší v lese doted :(



Pochoďák končí na zahradě organizátora. Razítka nám nikdo nekontroloval a buřt už na nás nezbyl. Vyjedli je turisté kratších tratí, kteří do cíle přišli před námi. Ačkoliv jsme si vybraly trasu 25km, v cíli mám na GPS 34km. Ale zdolané kilometry se tady na diplom stejně nepíší. Nejsem zklamaná, ale v porovnání dnešní akce přece jen zásadně pokulhává za mými vzpomínkami.

Dám ale turistickým akcím ještě šanci. Zkoušíme další turistický pochod v našem okolí - Černohorské šlápoty. Beru zase mámu, která se osvědčila jako spolehlivý parťák :) Zapisujeme se a za startovné 25 Kč dostáváme dokonce i něco jako Tatranku.

necháme se zapsat a vyfasujem Attack

Teď už zhruba vím do čeho jdu, tak se úplně těším na mapu. A je to tady zase. Musím se sama pro sebe smát. V dnešním světě kompjůtrů dostávám opět mapu připomínající šifrovačku.

další šifrovačka

Turn back time .. jen ty lidské kontroly nahradilo opisování čísel z rozcestníků. Nemám tužku, takže rozcestníky fotím. Snad mi tuto vymoženost dnešní doby uznají. Jedno razítko ale přece jen dostaneme a to u okýnka Českých drah na nádraží v Kuřimi. Mám radost.
Hospoda po cestě je otevřená a mají dršťkovou. Většinu trasy dobře znám, ale tady se to jen tak neokouká.



Tentokrát i trasa přesně sedí s GPS. 34 km. V cíli si děláme s mamkou selfíčko a v tom se mi vypne telefon. No ... a na co mi je teď ta vymoženost dnešní doby!? Přicházíme k organizátorům s prázdným kontrolním listem. Omlouvám se, připadám si před starým pánem jak podvodník a snažím se zahřát ten krám, aby se zapnul a mohla jsem ukázat nějakou tu fotku rozcestníků. Mezitím nám vypisují diplom. Podařilo se. Ukazuju záznam trasy. Kupujeme odznáček a odcházíme spokojeně s diplomem domů. Myslím, že jsem našla nové hobby :)


A ještě jsem si zajezdila na praseti :D

17 komentářů:

  1. Vida, dálkové pochody... Jako malá jsem byla členkou turistického kroužku. Když to tak čtu, možná je načase oprášit pohorky :o)) Ovšem mě dát takovou mapu, tak už mě nikdy nikdo neuvidí

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jako já mám mapy něco jako koníčka, ale dát mi tohle v nějaké neznámé oblasti, tak to luštím dost dlouho :-)

      Vymazat
  2. Ty "slepé" mapy mi připadají po chvíli koukání celkem v pohodě. Jen bych si vzal fixky a dobarvil se turistické cesty. To by se lovily kešky. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Fixky jsem čoveče v kápézetce neměla ;-) A taky jsem si až zpětně uvědomila, že jsme mohly lovit kešky... Příště :-)

      Vymazat
  3. Nádhera, ty mapy jsou luxusní, ty musím ocenit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A to kouzlo překvapení k tomu! Když trasu vidíš poprvé až na startu a v této podobě :-)

      Vymazat
  4. Jj. turistické pochody, to bylo žůžo. Každý druhý víkend s turisťákem někde jinde. Již delší dobu uvažuji, že místo cestování na závod si prostě půjdu proběhnout nějaký ten pochod. Podívám se někam, kde jsem nebyl, dostanu "slepou" mapu, nějaké razítko a tatranku :-) No není to dobrý nápad? :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pár takových ten druhý pochod taky běželo. Někteří skalní turisté na ně divně koukali a já zas možná koukala divně na skalní turisty, co měli propisku zabalenou zvlášť v igelitovém sáčku, na nohách šusťákové návleky možná ještě z NDR a v ruce sukovici. Byli milí :-)

      Vymazat
  5. Tak zrovna tyhle dva Brněnské pochody, patří organizačně k těm velmi slabým.
    Doporučuji nějakou stovku z poháru CSUT, tam už je organizace na trochu jiné úrovni.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano ano, my víme OLafe :-)

      Vymazat
    2. Když já zas nechci, aby to celé vyznělo špatně. Já si těch lidí, co tráví svůj volný čas organizováním zábavy pro druhé, velmi vážím. Sama se věnuji dobrovolnictví. A taky za 25 kč startovného nečekám zázraky :-) Jen některé věci mě překvapily :-)
      Ano, ke stovce z CSUT bych se letos konečne taky ráda propracovala :-)

      Vymazat
    3. http://jarnim-sluknovskem.webnode.cz/registrace-2016/

      Vymazat
  6. Co by člověk neudělal pro odznáček :)
    Někdy se mi ani nechce věřit jak jsou ti důchodci co to choděj zdatní :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak. Jako moje máma :) Je tři roky v důchodu, každej den nachodí minimálně 5 kilometrů, jezdí na kole, dokud si minulej rok nerozbila hlavu, tak i na kolečkových bruslích. A pak mě prohání v kopcích :)

      Vymazat
  7. Bravo Renčo, parádní blog, tedy nejen tento. Jen dál a spoustu kiláků s minimem puchýřků :-)
    Pro mne bylo nečekaně-překvapivé setkání v cíli, podruhé od dob pionýráků, tedy po cca 25 letech, a to přestože oba nyní bydlíme ve stejné čtvrti Brna. Radim

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, pěkné překvapení :)A tak trochu protekce... páč nám chyběly ty zapsané kontroly :) Ať se daří! R.

      Vymazat