Už zase běhám

Před týdnem jsem psala o podezření na únavovou zlomeninu a jako bych tím učinila noze zadost, začala se lepšit. Ale popořádku ... Jak jsem avizovala, v úterý jsem se vydala do posilovny. Týden klidu a pocit nakumulované energie měl za následek, že jsem si naložila stejnou porci závaží jako před měsícem, kdy jsem v posilovně byla naposledy. No a to mělo za následek, že jsem si brutálně namohla svaly. Hlavně vnitřní stehenní a břišní. Jestli maraton na mě nebyl co se týče chůze poznat, tak posilovna teda rozhodně ano. Ve středu jsem nebyla schopná dělat nic. Ale noha to ocenila. Taky určitě ocenila Wobenzym, který jsem začala polykat po hrstích (3x6 pilulek denně).

Ve čtvrtek ráno jsem šla darovat krev, víceméně teď proto, že mi přišla z transfuzky zpráva, že mě potřebují. Tedy tu moji krev. Byl to můj 10.odběr a tentokrát pro konkrétního pacienta, který už na moji dávku čekal. Strašně hřejivý pocit, že někomu mohu takto pomoci. Navíc číslo odběru bylo 7777, takže věřím, že to muselo být pro pacienta dobré znamení :) Odcházela jsem s bronzovou plaketou. A musím říct, že na tuto věc jsem mimořádně pyšná. Vlastně bych mohla napsat celý článek o tom, jak se někdo, kdo omdléval při pohledu na krev, stal držitelem Janského plakety :) Cesta to nebyla věru jednoduchá a na počátku bylo nutné nesmírné sebepřekonávání, dvakrát mě i poslali domů. Od toho jsem ale vytrvalec, abych to jen tak nevzdala :)

Ve čtvrtek se taky konal slavnostní Gala večer v Hiltonu, na kterém se předávaly ceny vítězným štafetám a týmům v PIM půlmaratonu a maratonu a taky se zde měl ukončit náš projekt Women´s Challenge. Vyrazila jsem spolu s kolegy z práce, kteří se umístili jako tým na 3. místě v půlmaratonu. S sebou si vzali naše firemní červené klobouky, díky nimž pak na sebe strhávali v sále velkou pozornost :) Celý večer v Hiltonu byl plný emocí. S holkama jsme nechaly udělat Milošovi velký dort s logem Běžecké školy, pak triko se společnou fotkou, které jsme podepsaly. Taky jsme mu každá pořídila na památku malou tenisečku. Martině, vedoucí projektu, jsme přinesly velkou kytku a hrneček s naší fotkou a to stejné Daně, přítelkyni Miloše, za to, že nám ho půjčovala a snášela ty naše obdivné výlevy směrem k němu :) V kabelce jsem měla dvě balení kapesníčků, to proto, kdybychom se nakonec nějak srdceryvně loučily, ale obešlo se to bez slz :) Věříme, že se budeme na různých akcích a závodech nadále potkávat.

Red Hat "A" a já :)

závěr Women´s Challenge

Celá galerie fotek z tohoto večera, jak ji zachytil jeden z mých kolegů je zde:
https://plus.google.com/photos/109135048700945724585/albums/5747002297170141905?banner=pwa&authkey=CO6nlsie2MvI2wE

Pátek jsem pak do večera doháněla práci a v sobotu mě čekala firemní eko vycházka "Red Hat čistí les". Spočívala v tom, že jsme dobrovolníci z práce vyrazili na předem určenou trasu podél potoka kousek od obory a vysbírávali jsme odpadky. A že jich bylo. Zároveň to byla taky zkouška mé nohy. Ta se začala ozývat až po nějakém třetím kilometru a velmi slabě. Poslechla jsem ji a zbytek odpoledne už jsem odpočívala.

Toto byl teprve začátek ...

V neděli mívám běžecký kroužek, což je oběhnutí kolečka o délce 8-9 km. Přišel jen Ondra, který začal běhat teprve nedávno, ale zatím co já jsem se 14 dní flákala, on potrénoval a sotva jsem mu stačila. Trasu jsme zkrátili na 5 km. Noha sice nebolela, ale nechci ji potvůrku dráždit. Má teď před sebou alespoň 100 kiláčků pochodování po Králičáku a Jeseníkách.