neděle 26. ledna 2014

Geovýběh

Geocachingem se bavíme už docela dlouho. Žádná mánie, spíš příjemné zpestření procházek. Nevím, jak to začalo, ale najednou se v posledních týdnech předháníme s partou přátel, kdo najde víc kešek (kdo neví o co jde --> geocaching.com)


A tak kamarád, jen co uspí dcerku, místo sezení u počítače, vyráží na noční lov. A my, jsme pro kešky a indície začali běhat. Nikdy předtím nás to nenapadlo. Přece jen to hledání člověka trochu zbrzdí a vyhodí z rytmu. Nicméně, jak se ukázalo, není to vůbec špatné zpestření tréninku. Najednou se dozvídám spoustu zajímavostí o místech, kudy běžně pobíhám. Například hromádka šutrů, přes kterou pravidelně klopýtám na jedné lesní cestě, jsou vlastně základy lestní chaty, která tu ještě před několika lety stála. Nebo jsem kousek zase od jiné cesty, objevila čistou studánku, kterou určitě v létě využiju. A tak bych mohla pokračovat.
Dnes se ale k běžeckému tréninku přidal další rozměr. Kdo keškuje, ví, že někdy je potřeba zjistit indície, než se dojde k finální krabce. To se pak hledají různé pomníčky, vývěsní štítky, sčítají se lampy nebo okna kostelů, aby se vyluštila finální souřadnice. Dnes jsme měli v plánu oběhnout šest takových míst, které jsem si chtěla vyfotit a pak v teple domova v klidu luštit. Jenže se mi vybil foťák. No přece nepoběžíme domů s prázdnou. A tak se k běžeckému tréninku přidal trénink na Alzheimra.


Rozdělili jsme si s D. kdo si bude co pamatovat. Já texty, on čísla. Pořád jsem si je opakovala a přidávala další a další. Byl z toho nesouvislý, téměř nezapamatovatelný text. Ale bylo potřeba, tuto informaci přenést domů. Úplně jsme spolu přestali mluvit a jak jsme se blížili, tak jsme tak zvyšovali tempo, že u domu už jsme skoro sprintovali. A ta úleva .... ta úleva, když jsem to pak doma, hned v předsíni, napsala na papír ...
Takže vyluštěno, zítra poběžíme krabky posbírat. Nejspíš se zase dostaneme na místa, která jsou na dosah a přesto pro nás neznámá. Jako třeba tato zapomenutá pamětní deska...

11 komentářů:

  1. Jeee, ty taky keskujes? Ten extra rozmer hledani noveho a neznameho v mym okoli me pokazdy fascinuje (a taky se tim perfektne zpestrej a prodlouzej nektery vybehy, ktery by byly jinak nudny). Tak geocachingu zdar!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Toho se začínám obávat :) Co bude, až to vysbíráme v našem okolí :) Možná konečně začne trénink na ultra :))
      Máme i pár úlovků tam od vás :) Geozdar!

      Vymazat
  2. Nadhera .. a ten Kant je muj oblibeny.. Zatim nehledam, ale.. ale.. co neni muze byt..:)
    At to beha! 12:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Honzo, Ty jako člověk milující čísla, Ty by sis užil :) A když už nic, tak opravdu těch věcí a míst, co máme kolem a přitom o nich nevíme, je spousta a je škoda o ně přijít :) Zvaž to :)

      Vymazat
  3. Tohle jsme kdysi vyplodili na blog, když jsme s keškami začínali:
    http://couple-run.blog.cz/1105/uz-me-to-netesi-zit-na-svete-bez-kesi
    S odstupem času musím říci, že nás tahle záliba neopustila, spíše naopak. Kam jedeme, koukáme, jestli se tam nenachází nějaká krabka, ani ne tak kvůli honbě za bodíky, ale pomáhá nám to objevit místa, která by nám zůstala utajena...., dav

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Krásný článek :) My jsme začali už v roce 2009, ještě bez GPS, jen podle mapy.cz, později jsme si spíš vybírali takové lahůdky .. šifrovačky, náročný terén, máme odloveno v devíti zemích atd. ... To až teď se to tak zvrhlo, že bereme každý bod :) Ale i to je prima. Pořád je co objevovat, i kousek za domem, tak jak ve vašem článku :)

      Vymazat
  4. Taky občas hledáme a je to opravdu někdy takové dobrodružně-poučné - jako třeba tuto neděli, kdy pár kroků od domova jsme objevili netušený kousek přírody a do budoucna nové stezky pro běh. Ale tak dlouhý text bych neudržela, to ani náhodou, protože čím déle běžím, tím méně toho v hlavě donesu zpět. Ale ty jsi prostě ještě mladá holka :o))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. "čím déle běžím, tím méně toho v hlavě donesu zpět"

      To je přeci jasné, tuk se běháním spaluje.

      :)

      Vymazat
    2. Leono, toto je jen jedna cedulka. A oběhli jsme jich 5 :) Nejhorší bylo zjištění, že jedna z nich byla špatná cedulka. Celou tu dobu jsem si zbytečně pamatovala něco o Medláneckých z Medlan, kteří žili v Medlánkách :D

      Vymazat
  5. Ty jo, docela mě to nahlodalo. Brácha taky a dokonce mi už tři kešky ukázal, i když se to nesmí. :-) Odrazuje mě to, že se musí hledat a člověk třeba vychladne. Ale mohl bych lovit nelovit, že bych běžel na souřadnice a nic nehledal, jen koukl, co tam je za hezké místo a tak. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já to teď zkouším právě během výběhů a to chladnutí není tak hrozný ... možná to dělá ten adrenalin při hledání :) Ale lovení nelovení je taky možnost. Jen jsi ochuzen to finální dobrodrůžo, protože některý úkryty a krabky jsou fakt nádherně vymyšlený. Na jedno místo jsem běžela už 3x, pokaždé s novým nápadem, kde by to mohlo být a pořád nic :)

      Vymazat