Chci zpátky svoji fyzičku! Zn.Hned! :)

Myslím, že kdybych sem dala copy&paste článku, který jsem napsala přesně před rokem, nikdo nic nepozná. Aniž bych viděla do budoucnosti, napsala jsem loni v podstatě takový univerzální zápisek. Je to fakt až trapný, jak se každý rok na podzim opakuju. Holt starého psa novým kouskům nenaučíš :D
 
Takže to zkrátím. Mé běžecké konto je v bankrotu, fyzička u dna. Po delším pobytu mimo republiku mi návrat do normálu zabral skoro měsíc ... než jsem srovnala věci rodinné, pracovní a společenské. Ale barevnost podzimu se už nedala déle ignorovat. Takže nazouvám tenisky a dle "manuálu" z předchozího roku, zahajuji zimní přípravu.

do tohoto koukám z kuchyně ...

Pravda, nemládneme a fyzička se nahazuje čím dál obtížněji. Zatím co se škrábeme s mužem do kopce, já sázím na vizualizici. Povídám mu, jak si představuji, že si běžím svých dvacet kiláčků - vzdálenost, která mi v tréninku nejvíc vyhovuje - a jak je mi dobře. Jak se mi krásně dýchá, tváře mám prokrvené, tělo drží rytmus ... Moje rozjímání přeruší jeho vizualizace, kde ho ohlodávají vrány někde na pěšině v lese. A jsem zas v háji :) K tomu nás míjí běžci, kteří jsou na tom s fyzičkou viditelně a slyšitelně lépe. Já ji chci taky, zpět, fyzičku jednu z(a)tracenou! Teď hned :)


Ale něco pozitivního se přece jen událo. Všichni pejskaři, opravdu všichni a bylo jich dnes mnoho, si drželi u nohy své psy, když jsme kolem nich probíhali. Hledala jsem si pro to nějaké vysvětlení, nějakou souvislost, ale na nic jsem nepřišla. Všem jsem alespoň nahlas poděkovala. Jen by mohli být trochu trpělivější a nechat nás kousek poodběhnout, než těsně za naším zadkem zakřičí na svého psa "Volno!" A nebo my budeme muset být rychlejší. Už se na to těším.

Takže ... už zase hrnem Brnem ... :)