sobota 31. října 2015

Jak jsem se neplánovaně ocitla na půlmaratonu

Říká se, že nejlepší jsou akce, které jsou neplánované a člověk si od nich nic neslibuje. A často je to pravda. Já jsem si v tomto případě ani nic slibovat nestihla. Kdepak bych tušila, když jsem před třemi dny psala minulý článek, že mým dalším tréninkem bude závod půlmaratonu. Ten se běžel ve Velkých Bílovicích v rámci prvního ročníku Vinařského maratonu. Pojala jsem ho běžecko-fotecky :) (Omluva lingvistům :) )




Toto je pan Kovařík. Nejstarší účastník maratonu. Zároveň je to pro něj v 69 letech první maraton. Běhat začal před třemi lety, protože ho zlobila noha :) Spousta lidí jeho věku by v této situaci pověsilo pohyb na hřebík. Pan Kovařík mi taky řekl, že jej do závodu nahecovali vnuci. Prý budou ve třídě jediní, jejichž děda uběhl maraton. Tomu říkám motivace! A že se budou mít čím chlubit!





Závod vedl přes Čejkovice. Tam se před vyhlášenými vinnými sklípky podávala dnes jen voda, čaj a jonťák. Nicméně často na nás místní pokřikovali, ať po závodě dojdeme oslavit.


Občerstvovačka v Čejkovicích

A to jsem já. Tedy kousek mě. Aby bylo vidět, že jsem tudy taky běžela :)


Já

Z Čejkovic pak trasa vedla mezi vinicemi. Svítilo sluníčko a byla to úžasná podívaná. Většina závodníků úplně zapomněla, že se běží do kopečka.





A toto je Martina. Kamarádka, jejíž kamarádka onemocněla a tak jsem se den před závodem rozhodla, že ji v tom samotnou nenechám a její nemocnou kamarádku jsem zastoupila. Bylo to dobré rozhodnutí. Martina stojí u motta ´Každý den máš šanci změnit svůj život´, které je zároveň jejím osobním. Za Martinou vykukují Vrbice. Jsme něco málo za polovinou tratě, na 12km.
V Modrých Horách, což je pět obcí v nejjižnějším cípu Moravy, nám nabízeli místní k občerstvení burčák. S díky jsem odmítla. Kadibudky po cestě nebyly :)









Z dálky na nás občas vykoukla kaplička Hradištěk. Tajně jsem doufala, že doběhneme až k ní, ale trasa půlmaratonu tuto skvostnou stavbičku vynechala. Tak jsem si ji odběhla alespoň vyfotit. Stálo mě to sice pár set metrů navíc, které za to ale stály :) Trasa maratonu vede přímo kolem ní, takže pro příští ročník mám o trase rozhodnuto.



Když jsme dobíhali zpět do Velkých Bílovic, čekalo nás hned zkraje uvítání pána v kroji. Chtěla jsem si jej vyfotit a tak přivolal ještě ´babku´. Ta když zjistila, že se má jít fotit, všeho nechala, popadla košík jako rekvizitu a vznikla z toho tato fotka :) Byli moc milí.


Byl to skvělý závod. Krom krásné atmosféry, vína, usměvavých organizátorek ze spolku Báječné ženy v běhu  jsme měli i luxusní počasí a už teď se těším na další ročník.

5 komentářů:

  1. Krásná fotoreportáž ze závodu :-) 1bubobubo

    OdpovědětVymazat
  2. Jé, Renčo, jak se nám to povedlo se zase minout?
    Byla to nádhera! My jsme se s rodinou rozhodly pro delší adaptaci a tak jsme ochutnávali jonťák červený i bílý už od středy!
    Snad nám to příští rok vyjde a poběžíme spolu! Byla to fakt paráda!

    OdpovědětVymazat
  3. Ty fotky, jsou opravdu úžasný.
    To jsi fotila mobilem? Pokud ano, tak to je tedy dneska technika. :)
    Ale bez tebe z druhé strany by to nešlo, jsi dobrá.
    Mm

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, to je dneska technika! Bohužel díky kvalitnímu foťáku v mobilu se mi už nechce leckdy tahat zrcadlovka. Ale při běhu je to naopak moc příjemný. Jen tomu nesmím podlehnout a místo kochání se, fotit :) Tady na tom půlmaratonu jsem měla čas, běžela jsem si v klídku v zádu :)

      Vymazat