Po návratu do práce měl úspěch našeho týmu v půlmaratonském závodě ještě dohru. Nápadu ředitele zpropagovat naše snažení na ostatních pobočkách si cením, ale odnesla jsem to nakonec kopou administrativních úkolů. Sehnat stejná trika, obeslat kluky a zjistit, kdy mají všichni volno na focení, nechat každého podepsat, že jejich tvář může být použita (tedy zveřejněna), napsat prohlášení atd atd. Výsledkem je tato fotka a žádost o spolupráci od amerického Wellness teamu na propagaci sportu a zdravého životního stylu. Budu ambasadorem běhu! :-)
Škoda, že na fotce chybí Honza, který už v sobotu běžel závod s horečkou, Jirka, který pracuje v Praze a Dominik, co se zašívá v Londýně :-) Ale i tak je komu poděkovat. Takže ještě jednou díky Martine, Lukáši, Tomáši, Paldo, Michale, Vlado, Pepo, Luky, Dane, Skalníku, Honzo a Jirko!
Nesmím zapomenout na holky z Women´s Challenge. Tam se taky hýbou ledy. Tak jak ještě před nedávnem se některé oklepaly při slově maraton, teď se s tím slovem už docela skamarádily. Co skamarádily, ony se rovnou na maraton zapsaly :-)
Je to naprosto úžasný sledovat, jak se pod vlivem endorfinů, úspěchu z půlmaratonu a kolektivního hecování, ženou do ... no do .... do utrpení jménem maraton. Ano, utrpení, protože 42km po rovině a po tvrdém asfaltu, nepřinese tělu nic jiného. Zato duše, ta bude blahem chrochtat. Emoce, které tento závod nás samotných se sebou přináší, se nedají s ničím srovnat. Já mám za sebou zatím jen jeden takový zážitek a jsem moc zvědavá, jestli je opakovatelný. V koutku duše věřím, že ano, protože jinak bych do toho vlastně ani nešla :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat