Slon v lese

Je sobota a budík mi zvoní v 6h. Ne, nejdu do práce. Jdu běhat. Chystáme se s rodinou na výlet, tak si musím na svoji dnešní dávku kilometrů přivstat. David se obětuje a jde se mnou, i když ho čeká za týden maraton a měl by už odpočívat. Srknu do sebe 3 loky kafe, kousnu do sušenky a vyrážíme. V plánu mám 110 minut. Mimochodem ... holky z WCH mají přes 200 min a chystají se dnes na třicítku. Jsem z toho trochu v rozpacích, proč mě Miloš nechává tak odpočívat, ale na druhou stranu ... musela bych dnes vstát ještě dřív :)

Je poznat, že v lese jsme dnes první. Co chvíli si sundávám z obličeje jemné pavučiny. Nedělá mi problém držet rozběhové tempo. Moje tělo není zvyklé na ranní zátěž, tak se mu moc nechce. Když tento stav nepřechází ani po 15-ti minutách už to není nic příjemného. Ačkoliv je krásný vzduch, vykukuje sluníčko, zpívají ptáci, po rybníce krouží kačeny a jeden by z toho málem vzlétl, tak já jsem přilepená k cestě a doslova se šinu vpřed. První půlka trasy je úplně po rovině, ale druhá se táhne po hřebínku Velké Baby. Když ho vidím, takhle před sebou, sahám pro energetickou tabletu v naději, že mě trochu nakopne a na hřebínek si už lehce vyběhnu.

Tableta nezabrala. Naštěstí ten, kdo maloval červenou turistickou značku, musel být starší ruzumný turista. Naštěstí to není žádný hang, ale až na pár posledních metrů táhlé stoupání. Já si ale připadám jak slon. Připadám si, jako bych měla alespoň o 20 kilo víc. Taky jsem se moc oblíkla a nadměrné pocení dobrému pocitu nepřidá. Jsme nahoře. Dál už to znám. Tato cesta po hřebeni patří k mým nejoblíbenějším. Listnáče, které pustí do lesa sluníčko, ticho, které utlumí hluk města a já a můj dech. Běžně si to užívám, dnes je ticho na obtíž, raději bych to svoje funění neslyšela.

Velkou Babu máme za sebou, teď už nás čeká jen 5 km z kopce. A najednou to jde. Dnes poprvé. Chytám druhý dech. Najednou mám pocit, že bych mohla běžet ještě hodiny. Škoda, že už jsme skoro doma.
Dcera teprve vstává a já mám pocit, že už mám dnes spoustu odžito. A to nás rodinný výlet teprve čeká. Pro jistotu ještě stoupám na váhu ... ne, kilama to nebylo, ale ten sloní běh mi nějak nejde z hlavy :)